Když se řekne... divadlo

Na divadle je krásné, že pro každého z nás znamená divadlo něco úplně jiného. Jsou lidé, pro které neznamená vůbec nic a nezajímají se o něj, ale přesto divadlo denně, pasivně a úplně nevědomky sledují na televizních obrazovkách či displejích ve formě seriálů, filmů, vtipných scének, reklamy a podobně. Pak jsou také lidé, kteří divadlo vyhledávají aktivně, mají ho rádi a v jejich životě je důležité pro uvolnění, zamyšlení, pobavení, slzy, duševní očistu, smích nebo jen příležitost být spolu. Protože prožívat emoce společně je jedna z nejkrásnějších věcí v životě.

A protože my divadlo, tedy Hudební divadlo Karlín, jsme společně s vámi velmi rádi, a prožíváme společně emoce již více než 140 let, chtěli bychom se vám více představit i ze strany, kterou jako aktivní či pasivní diváci divadla možná neznáte.

Tou nepoznanou stranou je zákulisí našeho divadla. Zákulisí budovy postavené v roku 1881, zákulisí budovy ze seriálu Cirkus Humberto, zákulisí budovy z Televarieté, zákulisí budovy, ze které v srpnu 68 vysílala poslední hrstka statečných tehdejšího Československého rozhlasu, zákulisí budovy, kde jevišti kraloval Vlasta Burian, z budovy, kde byl ředitelem Jan Werich, anebo zákulisí budovy, kde se poprvé v Evropě udála levitace nad lidmi a mnoho dalších událostí, skutků a situací, o kterých se už třeba nikdy nedozvíme, protože odešly s lidmi a jejich vzpomínkami.

O událostech, místech, situacích, ale i osobnostech divadla, které žijí a máme je v živé paměti, vám ale můžeme vyprávět. Připravte se na dobrodružství, rádi vám budeme průvodcem.

Rádi bychom vám představili část divadla zvanou Provaziště – pult operátorů. Protože ve zdravém těle je zdravý duch, vyběhneme si 44 schodů do druhého patra. Provaziště je ve výšce 9,05 metrů nad jevištěm na takzvané první provazištní lávce. Je zde umístěno téměř 70 % veškerých jevištních světel a při představení zde bývá pěkné horko. Naším cílem dnes ovšem nejsou světla, ale pult operátorů provaziště.

Nad jevištěm divadla je celkem 33 tahů, tedy tahových tyčí, na které kulisáci připevňují kulisy. Deset ručních tahů, poháněných silou lidských paží, přes dvojramennou páku konopným lanem, s nosností 250 kg. Deset motorových tahů s nosností 400 kg a k nim ještě připočtěme 13 tzv. koček, tedy samostatných ocelových lan s nosností 400 kg. V součtu, spolu se záložními tahy, můžeme do provaziště zavěsit až 15 000 kg kulis či jiných břemen. Tuto velkou zátěž mají na starosti 3 pánové – Jirka, Jarda alias Doktor a Lumír.

Ovládací pult je plně digitální a operátoři vidí všechny kulisy jednak na 3D modelu provaziště v reálném čase a také na monitorech s obrazem z infračervené kamery, aby vše bylo vidět i v jevištní tmě. Vše se zdá snadné a jednoduché. Naopak, ovládání ručních tahů je pořádná dřina, a i proto kolegové z provaziště jsou pořádní chlapi a navíc, ruční tahy se musí sledovat pěkně postaru, vlastníma očima, protože i herci umí být někdy neposlušní a zůstanou pod kulisou déle, než je vhodné.

Při představení (když už všechno jede skoro samo na stisk tlačítka) na provazišti vládně pohoda, ale někdy, zvlášť když se používají pyrotechnické efekty, je na provazišti kromě horka ze světel také pořádně zakouřeno, a tak operátoři musí používat ochranné masky dýchacích cest.

Naopak, zkouškový proces bývá na provazišti celkem rušný, protože každou sebemenší změnu je třeba nejen správně naprogramovat, ale také zapsat do všech manuálů a bezpečnostních instrukcí tak, aby nemohlo dojít k omylu, protože práce s břemeny nad lidmi je velmi nebezpečná a podléhá mnoha kontrolním mechanizmům. Ale na trio Jirka, Doktor a Lumír je spolehnutí. Za 16 let jejich „neviditelné“ práce nedošlo k žádné nehodě a ani k žádné závažnější poruše, a za to jim patří velký dík. A je jen škoda, že se nechtěli nechat vyfotit.

Zdroj: Časopis Show, Hudební divadlo Karlín
Text Jan Křehla Foto
Petr Faltus, Archiv HDK