Jak naslouchat dítěti v hostitelské péči, když mluví o své minulosti
Když se dítě při hostitelské návštěvě zmíní o své rodině nebo o tom, co dříve prožilo, je přirozené chtít mu lépe porozumět. I dobře míněná otázka však může otevřít silné emoce. Odbornice na hostitelskou péči a lektorka Alžběta Skleničková v článku Nadačního fondu SPOLUŽIVOT vysvětluje, jak dítěti naslouchat a ponechat mu prostor, aby samo rozhodlo, co chce sdílet.
Zdroj: ChatGPT
Nechte dítě určit, kdy a kolik toho řekne
Dítě se někdy o své minulosti zmíní jen krátce a pak přejde k jinému tématu. I takové sdělení má význam. Hostitel může dát najevo, že dítě slyšel, a poděkovat mu za důvěru. Pokud dítě zmlkne nebo stočí řeč jinam, je namístě jeho rozhodnutí respektovat. K rozhovoru se může samo vrátit, až se na něj bude cítit.
Když se vyprávění mění, soustřeďte se na to, co dítě prožívá
Dítě někdy vypráví po částech nebo stejnou událost popíše pokaždé trochu jinak. Podle Alžběty Skleničkové pro ně může být těžké o některých zážitcích mluvit a vlastní verze příběhu mu může pomáhat vyrovnat se s tím, co prožilo, nebo chránit svou rodinu.
Přímé opravování může vést k tomu, že se dítě uzavře. Hostitel může věnovat pozornost tomu, co je pro dítě v jeho vyprávění důležité, a k nejasným detailům se stavět zdrženlivě.
Při silných emocích pomáhá klidná přítomnost
Pokud při rozhovoru přijde smutek, vztek nebo zmatek, potřebuje dítě především dospělého, který s ním v tu chvíli zůstane. Někdy stačí krátké ujištění: „Jsem tady s tebou.“ Důvěra se vytváří postupně, když dítě opakovaně zažívá, že dospělý respektuje jeho hranice i chvíle, kdy se mu mluvit nechce.
Pokud si hostitel s podobnými rozhovory neví rady, Nadační fond SPOLUŽIVOT nabízí individuální konzultace i intervize, při nichž lze konkrétní situaci probrat.
Zpracovala redakce
PROPRARODIČE
(zdroj: Alžběta Skleničková, Nadační fond SPOLUŽIVOT)