Když se vztahy vyostří: Domácí násilí páchané na seniorech

Domácí násilí je jakékoli opakované jednání, při kterém jeden člověk získává nad druhým nepřiměřenou moc a kontrolu. Většinou probíhá za zavřenými dveřmi, stupňuje se a jeho oběť se dostává do stále větší bezmoci. Nejznámější formou je fyzické násilí, tedy bití, fackování nebo omezování osobní svobody. Stejně nebezpečné je však i psychické týrání, zahrnující ponižování, vyhrožování či zastrašování. Dalšími formami jsou sexuální násilí, finanční zneužívání (například nátlak na odevzdání důchodu) nebo sociální izolace, kdy je oběť odříznuta od kontaktu s blízkými.

Domácí násilí se obvykle odehrává ve třech fázích: nejprve narůstá napětí, které vyústí v násilný útok, a poté následuje fáze usmiřování, kdy agresor často slibuje nápravu. Tento cyklus se však opakuje a intervaly mezi jednotlivými útoky se mohou zkracovat.

Násilí na seniorech nemusí být vidět, ale bolí stejně

U lidí staršího věku má domácí násilí svá specifika. Starší lidé se mohou dostat do situace, kdy potřebují pomoc svých blízkých kvůli zdravotním omezením nebo zhoršené soběstačnosti. Někdy se také po odchodu do důchodu ocitají v ekonomickém nepohodlí a společenské izolaci, což je činí zranitelnějšími. Násilí může mít podobu zanedbávání péče, vydírání, záměrného posilování závislosti, podrývání důstojnosti nebo necitlivého zacházení. Někdy k němu dochází i z důvodu vyčerpání pečující osoby nebo duševního onemocnění partnera. Časté jsou situace, kdy děti rodičům říkají: "Ty už to nepotřebuješ, to už je zbytečné," čímž bagatelizují jejich potřeby a posilují jejich bezmoc.

Respekt a znalost možností pomoci je základ

Vymanit se z domácího násilí není jednoduché. Oběti často situaci popírají, bojí se o ní mluvit nebo se obávají, že by se vše ještě zhoršilo. Rodiče mohou cítit stud a vinu za to, jaké děti vychovali. Prvním krokem je uvědomit si, že to, co se děje, není v pořádku. Varovnými signály mohou být pocity strachu, studu, úzkosti nebo nejistoty při příchodu blízkého člověka.

Pokud se oběť rozhodne situaci řešit, může se svěřit někomu, komu důvěřuje, nebo se obrátit na specializované organizace, které jí pomohou zorientovat se v možnostech a naplánovat další kroky. Není nutné ihned odejít nebo přerušit kontakt s agresorem, ale sdílení situace může přinést úlevu a otevřít cestu k řešení.

Pokud se vám někdo svěří, že je obětí domácího násilí, nejdůležitější je ho podpořit a nesoudit. Nedávejte nevyžádané rady ani ho neodsuzujte za to, že v násilném vztahu setrvává. Oceňte, že našel odvahu promluvit, a nabídněte mu možnost se kdykoli znovu svěřit. Není vždy snadné najít řešení hned, ale být někomu oporou může znamenat první krok ke změně.

Pokud se potřebujete poradit nebo hledáte pomoc, můžete se obrátit na některou z těchto linek:

• Krizová linka SOS centra Diakonie: 222 514 040, 777 734 173 (denně 9:00–20:00)
• Poradenská linka pro pečující doma (Diakonie): 800 915 915 (pondělí a pátek 9:00–13:00, středa 13:00–17:00)
• Senior telefon (ŽIVOT 90): 800 157 157 (nonstop)
• Linka seniorů (Elpida): 800 200 007 (denně 8:00–20:00)
• Linka první psychické pomoci (Cesta z krize): 116 123 (nonstop)
• Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí (Bílý kruh bezpečí): 116 006 (nonstop)
• Pražská linka důvěry (Centrum sociálních služeb Praha): 222 580 697 (nonstop)

Domácí násilí není soukromá záležitost, ale vážný problém, který může postihnout kohokoli. Důležité je vědět, že existuje pomoc a že nikdo by neměl trpět v tichosti.

Zdroj: Diakonie ČCE – středisko Praha