Martin Potůček: Dialog mezi generacemi je třeba

Ve svém věku patříte mezi ty aktivní seniory, kteří stále pracují. Neláká vás si již více užívat důchodu, rodiny, vnoučat?

Nikoliv. Měl jsem štěstí, že jsem si vybral práci, která mě vždycky bavila a dosud baví. A nemám zdravotní komplikace, které by mi bránily v tom pokračovat. Na fakultě mám už jen poloviční úvazek. To mi umožňuje radovat se z obou rodin našich dětí. Dceři i synovi je už přes čtyřicet a se svými partnery vychovávají dohromady šest našich vnoučat.

Řadu let působíte na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, jako vysokoškolský profesor jste měl možnost poznat stovky studentů. Jak se za ty roky studenti změnili?

V něčem se změnili, v něčem jsou ale stále stejní. Najdou se mezi nimi odpovědní jedinci, kterým jde o to, vytěžit ze studia pokud možno maximum možného. Vždy se samozřejmě najdou i jiní, kteří se snaží získat hlavně diplom jako certifikát pro snazší cestu životem. Výrazně jiní jsou v celkovém přístupu k životu, což souvisí i s rychlými společenskými a ekonomickými změnami posledních desetiletí. To prostředí je dovedlo k tomu, že se víc spoléhají sami na sebe, většina z nich si v průběhu studia přivydělává. Internet, sociální média a nejnověji aplikace umělé inteligence jim nabízejí snazší přístup k předzpracovaným úlomkům poznatků. To rozdrobuje obzor jejich zájmů a dovádí je to k rezignaci na soustředěnější studium knih tak, jak jsme to kdysi zažívali sami.

Mění se v čase i jejich vztah, náhled, názor na starší generaci?

Hodně záleží na tom, jak je vychovávali jejich rodiče, případně co jim nabídla, nebo nenabídla škola. Pokud jsou schopni vnímat obtížné situace a problémy jiných lidí, dokážou se vcítit i do problémů starší generace. Se značnými nároky na uplatnění rodičů na trhu práce, s rozpadem mnoha rodin, kde partneři řeší problém péče o nezaopatřené děti, s důrazem obchodní reklamy na konzum a požitkářství, to vše posiluje spíše soustředění se mladých lidí na sebe a na vlastní úspěch. Problémy těch starších odsouvají do pozadí. Domnívám se ale, že vyhraněně negativní vztah mladých ke starším, nazývaný též ageismem, je v naší společnosti jevem spíše okrajovým. Co mě ale znepokojuje, je předpoklad mnoha spíše mladších úředníků i podnikatelů, že všichni občané pracují zasvěceně s internetem a mají k dispozici novější počítač a nejnovější smart telefon. Setkávám se s tím stále častěji a považuji to za zásadní diskriminaci našich, většinou starších občanů, kteří některé tyto „nároky“ nenaplňují, a tím se jim uzavírá přístup ke službám a statkům, na které mají nárok. Včetně těch zdravotních a sociálních, zaručených ústavou a zákony této země. Neváhám takový přístup označit jako protisociální internetový imperialismus.

Debatujete se studenty na téma starší generace?

Samozřejmě. V našem oboru veřejné a sociální politiky jsou zaměstnání, zdravotní a sociální péče, důchodové zabezpečení a další životní podmínky této generace důležitou součástí naší výuky i výzkumu.

Rozhovor vedla: Jana Pištěková

Dokončení rozhovoru v Době seniorů č. 6/2025