Může nemovitost financovat stáří? Jak to řeší senioři v zahraničí
Čím déle se věnuji otázce financování stáří, tím více mě zaráží jedna věc. Neustále diskutujeme o výši důchodů, zdražování, sociálních dávkách nebo o tom, kolik by si měl člověk během života naspořit. Téměř vůbec ale nemluvíme o majetku, který už mnoho seniorů dávno vytvořilo – o jejich vlastním bydlení.
Zdroj: Zlaté Stáří
Jako by byt nebo dům směl sloužit pouze ke dvěma účelům. Bydlet v něm a jednou ho zanechat dětem. Myšlenka, že lze využít hodnotu nemovitosti ve stáří také ve prospěch jejího majitele, zůstává v Česku stále téměř tabu.
A přiznám se, že mě to štve.
Jak senioři v zahraničí využívají hodnotu nemovitosti
Když jsem začal zjišťovat, jak se k tomuto tématu staví v zahraničí, překvapilo mě, kolik možností tam senioři mají.
Ve Francii je dlouhodobě známý prodej nemovitosti spojený s právem v ní doživotně bydlet. V Německu se běžně mluví o „důchodu z nemovitosti“. Ve Velké Británii existuje celý regulovaný trh, který lidem umožňuje využít část hodnoty bydlení, aniž by se museli okamžitě stěhovat.
Jednotlivá řešení se liší a žádné není vhodné pro každého. Podstatná je ale samotná myšlenka: nemovitost není pouze střecha nad hlavou nebo budoucí dědictví. Je také celoživotně vytvářenou finanční rezervou.
V zahraničí se proto častěji mluví o tom, jak tuto rezervu bezpečně využít. U nás se mnohem častěji předpokládá, že se jí člověk nesmí dotknout.
Proč čeští senioři hodnotu svého bydlení často nevyužívají
Vlastní bydlení má pro české seniory obrovskou citovou hodnotu. Je spojeno s rodinou, vzpomínkami i pocitem bezpečí. Naprosto chápu, že ho nechtějí opustit.
Méně už chápu, proč by kvůli tomu nemohli využít ani část jeho finanční hodnoty.
Stále považujeme za téměř samozřejmé, že rodiče mají byt nebo dům zachovat dětem – i kdyby sami šetřili na topení, odkládali potřebnou opravu koupelny nebo si nemohli dovolit pomoc v domácnosti. Přitom právě hodnota vlastního bydlení může pomoci, když důchod nestačí.
Nejsem proti dědictví. Sám mám děti a také jim chci něco zanechat. Nemyslím si ale, že by rodiče měli dokazovat svou lásku tím, že budou poslední roky života žít hůře, než by museli.
Dědictví má svou hodnotu. Stejnou hodnotu však mají i klid, důstojnost a dobrý život našich rodičů.
Jak může vlastní bydlení pomoci financovat stáří
Peníze získané z hodnoty bydlení nemusí sloužit k žádnému rozhazování. Mohou zaplatit bezbariérovou koupelnu, domácí péči, zdravotní pomůcky nebo vytvořit rezervu pro nečekané situace.
Mohou ale přinést také něco, na co se při debatách o stáří často zapomíná: radost. Možnost cestovat, věnovat se koníčkům, trávit více času s rodinou nebo pomoci dětem právě tehdy, kdy zakládají vlastní domácnost.
Neříkám, že každý senior má svou nemovitost prodat. Někdo se přestěhuje do menšího bydlení, jiný pronajme část domu a další chce vše zachovat dětem. Podstatné je, aby lidé znali své možnosti a mohli se svobodně rozhodnout.
Jednou z nich je také prodej nemovitosti s věcným břemenem dožití. Člověk získá peníze z části hodnoty svého bydlení, ale může v něm bezpečně zůstat až do konce života.
Dům ani byt přece nejsou pomníkem, který musíme celý život pouze opatrovat. Jsou výsledkem naší práce. A možná by nám měly pomáhat právě ve chvíli, kdy je nejvíce potřebujeme.
Autor: Tomáš Erben, Zlaté Stáří
