Podle čeho se cestovalo před tisíci lety? Starověké příručky obsahovaly mapy i seznamy hospod

Nejrůznější cestovatelské vychytávky znali již starověcí námořníci a obchodníci. K těm úplně nejstarším patří takzvaný Periplus, římské Itinerárium nebo slavná Peutingerova mapa. Pojďme do nich společně nahlédnout.

Periplus: První navigace pro divoké moře

Slovo Periplus mělo ve starověku dva významy. První označoval námořní válečnou taktiku (plavbu podél pobřeží). Pro běžné lidi byl ale zajímavější ten druhý – šlo o rukopisný dokument, který sloužil jako námořní průvodce.

Námořníci v něm našli podrobný popis cesty, díky kterému se dokázali orientovat v cizích vodách. Obsahoval seznam přístavů, důležité pobřežní body a orientační značky seřazené pěkně za sebou, a to včetně přibližných vzdáleností.

Jeden z takových slavných cestopisů napsal o své plavbě na „Cínové ostrovy“ (což bylo zřejmě jihozápadní pobřeží dnešní Británie) kartágský mořeplavec Himilco už v 5. století před naším letopočtem. Samotný originální rukopis se sice během věků ztratil, ale díky tomu, že z něj tehdy opisovali a citovali další autoři, se nám z něj dochovaly alespoň poutavé úryvky.

Itinerárium: Římský průvodce vznikal 25 let

Pokud jste někdy jeli na zájezd, termín „itinerář“ (tedy časový a tematický plán cesty) jistě dobře znáte. Jeho prapředkem je starověké římské Itinerárium. Šlo o praktický seznam měst, vesnic, nocleháren a dalších důležitých zastávek na tehdejších silnicích. Cestovatel se z něj přesně dozvěděl, jak se na požadované místo dostane a jak dlouho mu bude cesta trvat.

Později začali Římané k těmto seznamům kreslit jednoduché diagramy. Pomocí rovnoběžných čar znázorňovali, kde se silnice větví, a grafickými symboly označovali města, řeky nebo místa, kde se dá přepřáhnout koně či přenocovat. Tyto nákresy sice nevypadaly jako skutečné mapy, ale byly přehledné a pro tehdejší písaře bylo snadné je ručně překreslovat a kopírovat pro další zájemce.

Sestavení takového hlavního římského itineráře byla mravenčí práce, která trvala celých 25 let. Během vlády Julia Caesara a Marka Antonia na ní pracovali tři řečtí geografové. Výsledné dílo pak bylo vyryto do kamene nedaleko slavného římského Pantheonu a každý pocestný si z něj mohl opsat a pořídit vlastní „kopii“ na cestu.

Vojenská mapa, která měřila přes 6 metrů

Dalším unikátem je tzv. Peutingerova mapa (Tabula Peutingeriana). Jde o bohatě ilustrovaný svitek, který zobrazuje tehdejší silniční síť celé Římské říše (tzv. cursus publicus).

Ve skutečnosti šlo o jakousi vojenskou pochodovou mapu, která zachycovala obrovské území od Evropy přes severní Afriku až po Persii a Indii, a to z doby vlády samotného císaře Augusta (na přelomu letopočtu). Mapa dostala název po německém starožitníkovi Konradu Peutingerovi, který ji v novověku vlastnil, a dnes je jako vzácný poklad uložena v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Stopa, co vede až k nám domů

Pokud vás zajímá, kdy se naše domovina poprvé objevila na mapách starověkého světa, musíme se podívat do spisů starořeckého geografa Strabona. Právě v jeho mapách a textech lze poprvé jasně identifikovat naše území, a to už kolem roku 30 před naším letopočtem!

Všechny tyto nádherné historické mapy, plány měst, staré atlasy a glóby jsou dnes pečlivě střeženy v archivech, muzeích a knihovnách po celém světě. Až tedy letos v létě zapnete v autě nebo v telefonu navigaci, vzpomeňte si, že před dvěma tisíci lety lidé vyráželi do světa s kamenným itinerářem a kouskem pergamenu v ruce.

Šťastnou cestu, ať už letos vyrazíte kamkoliv!

Autor: redakce PROPRARODIČE

Zdroje:
Periplus (en.wikipedia.org)
Itinerárium (en.wikipedia.org)
Peutingerova mapa (en.wikipedia.org)