Šachy a finance
Začal školní rok a s ním i zápis dětí do zájmových kroužků. Jednou ze smysluplných činností, jimž se mohou děti věnovat, jsou šachy. Šachy jsou rovněž hrou, kde se šestileté dítě může přirozeně učit od šedesátiletého prarodiče. Přinášíme vám proto sérii krátkých článků, které se zabývají podobnostmi mezi světy šachu a financí. Autor tohoto seriálu pevně věří, že šachová hra obsahuje prvky, z nichž mohou šachisté nejrůznějšího věku a výkonnosti těžit ve svých finančních rozhodnutích. Na následujících řádcích proto nastíní témata, která bude později rozvíjet.
Zdroj? Open AI
Soustředění: Jeden chybný tah může změnit vše
Velký šachový pedagog Siegbert Tarrasch prohlásil, že “šachy podobně jako hudba a láska mají tu moc učinit člověka šťastným.” Na jednu stranu rozvíjejí člověka intelekuálně a jsou skvělým zdrojem sebepoznání. Na druhou stranu, ačkoli se to nemusí zdát na první pohled, šachová partie může být velmi psychicky náročná a stresující. I přes předchozí výbornou hru stačí jedna nepozornost a z ní plynoucí chybný tah k tomu, aby se celé předchozí úsilí nenávratně pokazilo. Vědomí této skutečnosti vyvíjí na hráče značný tlak. Chybám z nepozornosti se lze vyhnout jen za pomoci maximální možné koncentrace. Přínosem šachové hry je, že schopnost plně se soustředit na danou věc systematicky trénuje a rozvíjí.
Předvídání hrozeb na šachovnici i ve financích
Šachisté si dokonce vyvinuli techniky, jejichž cílem je hrubým chybám cíleně předcházet. Jedná se o otázky typu “čím mi soupeřův poslední tah hrozí?” nebo “co se v postavení na šachovnici změnilo?” Paralelou těchto preventivních opatření je ve světě financí pojištění. To, stejně jako šachista pokládající si při partii výše uvedené otázky, má za cíl zabránit ničivým finančním dopadům nečekaného karambolu na život člověka.
Rozhodování podle skutečné situace
Výborný šachový trenér Evžen Gonsior ve svých přednáškách zdůrazňoval, že šachy učí člověka činit rozhodnutí v daném čase, a to pokud možno na objektivním základě. Šachová hra má své principy a neúprosnou logiku. Hráč musí při tvorbě plánu uvažovat realisticky a se zdravou skepsí – jeden z aforismů, které se mezi šachisty těší značné popularitě, uvádí, že “optimistů jsou plné hřbitovy.” Rozhodování o dalším postupu tedy musí vycházet především z požadavků pozice, která stojí na desce. Někdy je charakter šachového boje takový, že nedává hráči na výběr – musí za sebou například spálit mosty a vrhnout se do útoku, nebo naopak přijmout soupeřovu oběť a přejít do tuhé obrany.
Šachový a investiční styl: Odvaha, nebo opatrnost?
Jindy však nabízí situace na šachovnici více řešení – je možné hrát iniciativně, nebo opatrně, s vyhlídkou na dlouhodobou výhodu. V takových chvílích se uplatňuje individuální šachový styl: někteří šachisté jsou nekompromisními útočníky, jiní se raději snaží manévry figur dosáhnout maximální možné harmonie.
Tato odlišnost šachových stylů připomíná různost stylů investičních: zatímco se někteří investoři snaží o vysoké zhodnocení a nebojí se výkyvů svých investic, jiní volí strategie obezřetnější, v nichž jde především o minimalizaci rizika.
Autor Martin Nový je šachista a finanční poradce.
