Šachy a finance III: Umění rozpoznávat vzorce

Přesto se rozhodování všech dobrých šachistů při hře řídí pomyslným kompasem. Tím je typicky pěšcová formace, která obecně vymezuje, na kterých polích budou ostatní figury nejlépe hrát. Postavení pěšců často funguje jako kostra postavení, na kterou pak šachista „zavěšuje“ svoje strategické a taktické ideje. V určitých pěšcových formacích se vyskytují typické oběti za matový útok na soupeřova krále. V jiných pěšcových strukturách jde o to dovedně manévrovat a postupně připravit průlom, který zvýší aktivitu našich figur – může jít například o otevření sloupce pro rozehrání věže. Stejně tak pomáhá šachistům znalost vzorců v koncovkách, ať už jde o matové vedení proti osamocenému soupeřovu králi, nebo třeba o úspěšnou obranu koncovky s pěšcem méně. Zde všude silný hráč vychází ze známých šachových vzorů, které nejprve nastudoval a procvičil (k tomu samozřejmě patří i to, že některé ze „vzorových pozic“ dříve pokazil), aby je byl později schopen použít v partii, a zvýšil tak kvalitu své hry.

V investování se to má s aplikací známých vzorců podobně. Ten, kdo není úplným nováčkem, ví, že se vývoj trhů odehrává v cyklech. Různé fáze tržních cyklů, které se v historii odehrály, vykazují obdobné charakteristiky. Jak praví oblíbená průpovídka, historie se na trzích neopakuje, ale rýmuje se. Pro laika jsou typické rysy cykličnosti nejjasněji viditelné v tom, jak o dění na trzích informují média. V období propadů jde o katastrofické zprávy a vtíravý dojem, že se neodvratně blíží konec světa (nebo aspoň zánik současných hospodářských poměrů). Ve fázích růstu plní sdělovací prostředky příběhy o tom, kolik set (ne-li tisíc) procent daný investor za posledních pár let vydělal. Obezřetný člověk však udělá nejlépe, když bude tento šum, jenž se ve vypjatých chvílích mění v rámus, ignorovat. Uvážlivý investor se drží vzorce, který si dobře promyslel dřív, než s investováním začal, popř. jej probral se svým finančním poradcem, jenž mu pomohl se správným nastavením strategie. Jiný z obecně přijímaných postupů, který je v osobních financích využitelný, vyjadřuje rčení o tom, že se všechna vajíčka nemají dávat do jednoho košíku. Investování nemá být hazardní hrou, v níž se vše sází na jednu kartu. Proto dává hluboký smysl rozložit své investiční portfolio podle známých, časem prověřených vzorů do různých typů aktiv po celém světě, a nepodléhat při snaze o zhodnocování prostředků vábení „jedinečných“ nabídek, které slibují výnos v řádu desítek procent ročně.

Paralely mezi vzorci v investování a při šachové hře by bylo možné rozvíjet mnohem dál – a není náhodou, že se šachistům v investování daří. Šachoví velmistři jako Patrick Wolff, Max Dlugy nebo David Norwood ostatně vynikli v obojím.

Autor je šachista a finanční poradce