Děda, který nic nechce? Co se skrývá za větou „já nic nepotřebuju“?

Proč jsou staří lidé skromní?

Z pohledu odborníků je důvodů hned několik. Roli hraje změna priorit, životní zkušenosti a společenský kontext (resp. generační vliv).

S přibývajícím věkem mají lidé menší potřebu hromadit majetek a dosahovat ambicí a klást důraz na společenský status. Často je pro ně důležitější najít vnitřní klid a udržovat smysluplné vztahy.

Životní zkušenosti je často vedou také k větší vyrovnanosti a tím i rozlišování, co je opravdu důležité a co nikoliv, což může navenek působit jako skromnost. Vliv má také ztráta sociálního postavení a úbytek fyzických sil. Senioři se tak učí spokojenosti s tím, co už mají a do důchodového věku nabyli. Jedná se o tzv. copingový (zvládací) mechanismus, díky kterému si dokážou zachovat psychickou pohodu.

V neposlední řadě rozhoduje generační vliv. Současní dědečkové a babičky vyrůstali v ekonomických podmínkách, které ovlivnila tehdejší politická situace (komunismus). Už jako mladí se z důvodu nedostatku veškerého zboží naučili přistupovat k věcem šetrně, což posiloval ještě přístup jejich rodičů.

Veškeré tyto myšlenkové vzorce, zkušenosti a postoje se samozřejmě mohou rodina od rodiny lišit, nicméně obecně je většinou lze seniorům přiřadit.

Potřeba versus přání: Proč „nic nepotřebuju“ neznamená „nic nechci“?

Skromnost však u nich nemusí znamenat absenci přání (na rozdíl od potřeb). Potřeby (tedy něco, bez čeho se neobejdou) si mohou zajistit sami a většinou to i dělají. Proto s klidem říkají, že nic nepotřebují.

Přání je ale něco jiného. Nevyplývá z nedostatku, ale z radosti. Z pocitu, že na ně někdo myslí. Že jim někdo chce udělat hezký den, připomenout společný zážitek nebo jim dopřát drobnost, kterou by si sami nikdy nekoupili – právě proto, že ji vlastně „nepotřebují“.

Typickým příkladem může být děda, který má všechno potřebné (teplý svetr, hodinky, hrnek na kávu i nářadí v dílně). Nic mu na první pohled nechybí. Přesto ho může potěšit něco, co mu zpříjemní běžný den. Může se jednat o zážitek, humor, maličkost s osobním významem nebo něco, co naruší jeho rutinu příjemným způsobem.

Foto: Knížka | https://pixabay.com

Problém je, že senioři o svých přáních často nemluví nahlas. Ne proto, že by žádná neměli, ale proto, že se je naučili nepovažovat za důležitá. Často nechtějí „zabírat místo“, „dělat starosti“ nebo „utrácet zbytečně peníze“. A tak se schovají za větu, která zní prakticky, skromně a bezpečně: „Já nic nepotřebuju.“

Přání se u nich často neprojevují jako konkrétní požadavky, ale jako náznaky. A právě v nich se skrývá odpověď na otázku, čím jim můžeme udělat radost, i když sami tvrdí, že nic nechtějí?

Jak dále poznat rozdíl mezi potřebou a přáním?

 Abyste dokázali přání vidět, zkuste se místo ptaní začít zamýšlet a všímat si:

• o čem děda rád mluví,

• co si opakovaně pochvaluje,

• na co s úsměvem vzpomíná?

To jsou přesně ty otázky, které vás k těm správným dárkům dovedou. Další nápovědou je rutina. Co dělá každý den? Co si nenechá vzít? Ranní kávu, chvíli klidu, oblíbený rituál, malé radosti, které si chrání. Dárek, který se dotkne právě těchto každodenních momentů, má mnohem větší hodnotu než něco „užitečného“.

A pak je tu ještě jeden důležitý aspekt: emoční rovina. Mnoho seniorů nepotřebuje další věci, ale ocení pocit, že je někdo opravdu zná. Že si dal práci s výběrem, že se zamyslel nad jejich povahou, smyslem pro humor nebo životními zkušenostmi.

Dárek pro dědu jako milé gesto, ne řešení určitého problému

O dárku pro dědu přemýšlejte jako o gestu pozornosti místo snahy vyřešit mu tím nějaký problém. Neměl by zaplnit prázdné místo v domácnosti ani suplovat něco, co chybí. Ale měl by být způsobem, jak mu říct: „Vím, kdo jsi, a vážím si tě.“

• Právě proto často fungují dárky, které:

• mají osobní nebo symbolický rozměr,

• dokážou pobavit nebo překvapit,

• nejsou úplně „nutné“, ale o to víc zapamatovatelné.

Nejde o cenu ani o praktičnost. Jde o myšlenku a emoci, kterou dárkem předáte.

Foto: Pánské tričko s potiskem | https://manboxeo.cz/eshop/

Větu: „Nic nechci.“, berte jako výzvu k překvapení

Věta „Nic nechci.“ často neznamená odmítnutí dárku, ale spíše otevřený prostor pro překvapení. Pro něco, co by si sám váš děda nekoupil, ale co mu vykouzlí úsměv na tváři.

A právě proto má smysl sáhnout po dárku, který je postavený spíše na zážitku, nápadu nebo hravosti než na čisté užitečnosti. Dárky, které berou v potaz povahu obdarovaného a jeho životní styl, dokážou oslovit i ty největší skeptiky.

Foto: Dárková bedna pro gurmána  | https://manboxeo.cz/eshop/

Hezkým příkladem může být bedna od Manboxeo naplněná překvapením, která bude odpovídat jeho zájmům nebo chutím. Zavřít do ní můžete nechat například vybavení pro rybáře v podobě spousty návnad a nástrah od českých výrobců. Kromě překvapení si společně při předání užijete také zábavu. Rozbalení dárku totiž není tak jednoduché. Aby děda zjistil, co se skrývá uvnitř, musí použít přiložené páčidlo a víko bedny otevřít s jeho pomocí.

Autor: Manboxeo.cz