Káva s anděli v Pasáži Slunce
Obyčejný den, kavárna a neobyčejná událost, která mi zůstala hluboce v paměti. Během náhodného setkání jsem byla svědkem dojemného příběhu, který mi připomněl, jak důležitá a nezměřitelná je lidská blízkost a podpora.
Zdroj: freepik.com
Den po státním svátku jsem si zašla do jedné z kaváren v Uherském Hradišti na kávičku. Netrvalo dlouho a k vedlejšímu stolu si přisedla nevšední skupinka. Žena na vozíčku zjevně i těžce duševně postižená, další žena, která na tom byla pohybově lépe, v doprovodu dvou pečovatelek. Nesmírně trpělivých a láskyplných. Klientkám objednaly kávu a dortíky. Bylo radost pozorovat s jakou chutí si obě klientky užívaly. Během jídla se pečovatelka o ženu na vozíčku starala, otírala obličej a dodávala energii. Byl to skutečně dojemný pohled. Slovo dalo a slovo, a tak jsme se dozvěděla, že skupinka si vyjela do Uherského Hradiště na výlet z Domova pro osoby se zdravotním postižením ve Starém Městě u Uherského Hradiště.
„Mají z výletu velkou radost, i když je někdy nepříjemné, jak na ně lidé občas civí. Ano, jsou trošku jiné, ale jsou to lidé se stejnými potřebami a radostmi, jako každý druhý.“
Při této zkušenosti jsem si uvědomila, že péče o druhé je mnohem víc než jen soubor dovedností hodnocených v soutěžích. Je to o empatii, trpělivosti a lásce. A to se nedá změřit žádným testem. I když oceňuji snahu o zlepšování kvality péče, myslím si, že skutečnou hodnotu práce pečovatelů nelze plně vyjádřit čísly a body. Spíše bychom se měli zaměřit na podporu pečovatelů a vytvoření prostředí, které jim umožní plně rozvinout své schopnosti a poskytovat tu nejlepší možnou péči..
Tak, ať se vám na Kopánkách daří, soutěži navzdory.
Na závěr musím doplnit, že šlo o kavárnu v Pasáží Slunce na Masarykově náměstí. A dík patří i pozorné obsluze.
Autorka: Alena Kučerová
