Návrat do běžného života po onkologické léčbě trvá i roky

Do dotazníku zaměřeného na zkušenosti s bolestí po onkologické léčbě se zapojilo 190 respondentů. Amelie, z. s., zjišťovala, jak často je bolest provází, co jim přináší úlevu a jaké informace či pomoc postrádají.

Nejde o reprezentativní průzkum všech lidí po onkologické léčbě. Častěji se do něj mohli zapojit právě lidé, kteří bolest řeší. Uvedená procenta se vztahují k odpovědím na jednotlivé otázky a nelze je automaticky přenášet na všechny pacienty.

Přetrvávající bolest omezuje zájmy, spánek i náladu

Z respondentů, kteří odpověděli na otázku týkající se bolesti po ukončení léčby, uvedlo 76,8 % zkušenost s bolestí. Mezi odpovídajícími na otázky o jejím trvání jich 40,5 % pociťovalo bolesti již roky. Denně se s nimi potýkalo 46,2 %.

Podle odpovědí bolest omezovala 62,7 % respondentů v osobních aktivitách. Nejčastěji zasahovala do volného času a zájmových činností, významně se dotýkala také spánku a zaměstnání. Téměř polovina respondentů uvedla zásadní vliv na náladu či výkonnost.

Člověk tedy už nemusí docházet na onkologickou léčbu, přesto své plány každý den přizpůsobuje bolesti a množství energie. Návrat k běžnému životu tak někdy bývá složitější, než jeho okolí očekává.

Co bolest zhoršuje a co přináší úlevu

Nejčastěji uváděným faktorem zhoršujícím či spouštějícím bolest bylo přetížení a únava (67,7 %). Třetina respondentů zmiňovala stres a 28,5 % pohyb.

Právě u pohybu se ukazuje, jak rozdílné jsou individuální zkušenosti. Zatímco některým lidem určité aktivity bolest zhoršovaly, 33,5 % respondentů pohyb označilo za něco, co jim přináší úlevu.

Nejčastěji pomáhal odpočinek (66,7 %), následovaný léky proti bolesti (49,4 %). Úpravu denních aktivit a životního stylu hodnotilo jako přínosnou 75,1 % respondentů. Nejčastěji šlo o odpočinek a omezení některých činností.

Výsledky upozorňují na potřebu hledat rovnováhu mezi zátěží a odpočinkem. Důležité je zvládat každodenní život bez zbytečného přetěžování a zároveň se zcela nevzdávat činností, které člověku dávají smysl.

O bolesti je potřeba mluvit i při kontrolách

Téměř třetina respondentů (30,5 %) uvedla, že se jich onkolog nebo praktický lékař při běžných kontrolách na bolest neptá. Dalších 27,8 % mělo pocit, že nemá dostatek informací o své bolesti a možnostech úlevy.

Přestože většina kvůli bolesti lékaře vyhledala, 23,4 % respondentů tak neučinilo. Přetrvávající obtíže se proto ne vždy dostanou do centra pozornosti zdravotní péče.

Pomoci má otevřenější komunikace i po skončení aktivní léčby: pravidelné zjišťování, zda člověk bolestí trpí, jak jej omezuje a co už vyzkoušel. Stejně důležité jsou srozumitelné informace a doporučení přizpůsobená jeho potřebám.

Bolest a psychický stav spolu souvisejí

Za výsledky dotazníku stojí konkrétní lidské zkušenosti. Jedna z účastnic popsala své zklamání po léčbě slovy:

„Jsem po roce v remisi zklamaná, v jakém stavu jsem, myslela jsem si, že to bude mnohem lepší. Více normálnější.“

Jiná výpověď naopak zachycuje postupné hledání nové rovnováhy: „Zase začínám žít i s bolestmi.“

Psycholožka Amelie Barbora Váchová upozorňuje, že fyzický a psychický stav se vzájemně ovlivňují. Při psychické nepohodě bývá bolest hůře snášena a sama bolest zase negativně zasahuje do nálady. Kvalitní léčba bolesti tak přispívá i k lepšímu psychickému stavu. Zmírnění úzkostí naopak někdy pomáhá vnímat bolest jako méně obtěžující.

Kvalita života si zaslouží pozornost i po ukončení onkologické léčby. Úspěšné dokončení léčby je zásadní krok, přetrvávající každodenní obtíže však potřebují další péči a porozumění.

Jakou podporu nabízí Amelie

Amelie, z. s., od roku 2006 pomáhá onkologicky nemocným a jejich blízkým. Nabízí odbornou psychosociální pomoc v centrech v Praze, Olomouci, Liberci a Rakovníku, telefonické a on-line poradenství prostřednictvím Linky Amelie, skupinové aktivity i dobrovolnický program.

Zpracovala redakce PROPRARODIČE (zdroj: Amelie, z. s.)