Přechod (klimakterium): léčba při obtížích

V současné době se za nejúčinnější způsob zmírnění klimakterických potíží považuje léčba hormonálními přípravky. Je však vhodná pouze na krátkou dobu, protože z dlouhodobého pohledu s sebou přináší některá rizika. Existují i další možnosti léčby, pro většinu z nich však chybí vědecké důkazy.

Kdy je indikována hormonální léčba?

Je zcela normální, že plodné období života ženy jednou skončí, a že hladina hormonů ve středním věku klesá. Tyto hormony nemusí být nutně doplňovány. U žen, které pociťují jen mírné obtíže nebo dokonce nemají žádné, není důvod užívat hormony. Ženám se závažnými příznaky může krátkodobá hormonální léčba přinést úlevu. Hormonální substituční léčba (HRT) by však měla být podávána podle zásady „tolik, kolik je nutné, ale co možná nejméně“. Neexistuje ovšem žádná záruka, že při užívání HRT potíže zcela vymizí. Navíc se po ukončení HRT mohou potíže znovu objevit, protože přenastavení těla na novou hormonální rovnováhu se léčbou pouze oddálí.

O přínosech a rizicích hormonální substituční léčby informuje ženu nejlépe její gynekolog, který ji rovněž může podpořit v jejím osobním rozhodnutí.

Které hormony se používají?

Ke zmírňování klimakterických potíží se používají různé hormonální přípravky. Lékař může navrhnout buď monoterapii, při níž je podáván jen jeden hormon (progesteron nebo estrogeny), nebo kombinovanou terapii, která spočívá v kombinaci estrogenu a gestagenu.

• Poznámka: Estrogeny v monoterapii poměrně hodně stimulují růst děložní sliznice (endometria) a v některých případech mohou vést ke vzniku karcinomu endometria nebo zhoubného nádoru děložního těla, proto bývá obvykle předepisována kombinovaná léčba. Monoterapie estrogeny je častěji předepisována ženám, které někdy předtím podstoupily operaci dělohy.

Existují dvě formy léčby, při které se kombinují gestageny a estrogeny:

• kontinuální, kombinovaná hormonální léčba – žena po celou dobu léčby užívá kombinovaný přípravek s obsahem estrogenů a gestagenů,
• cyklická léčba – během jedné fáze (např. po dobu tří týdnů) žena užívá pouze estrogeny, zatímco během další fáze se k estrogenům přidávají i gestageny.

Nejčastěji předepisovanou formou hormonální léčby je užívání přípravků obsahujících estrogen i gestagen. To se rovněž ukázalo jako nejúčinnější metoda léčby.

Lokální hormonální léčba

Pokud lékař ženě doporučí pouze lokální hormonální léčbu, která bude užívána v oblasti pochvy, není obvykle gestagen potřeba. Používání přípravků s obsahem estrogenu může napomoci při obnově poševní sliznice, která se v důsledku hormonálních změn ztenčila a vysušila. To může ženu ochránit například před bolestí při pohlavním styku a před infekcemi. I při lokální hormonální léčbě se však mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako je například špinění či pocit napětí v prsou.

Jak se hormonální přípravky užívají?

Existují různé způsoby podávání hormonálních přípravků. Různé lékové formy mají různé výhody a nevýhody. Podrobné informace o různých typech a možnostech použití hormonů vám poskytne ošetřující lékař. Hormonální přípravky jsou obecně k dostání (na předpis) v lékárnách jako:

• tablety nebo tobolky,
• náplasti nebo gely k aplikaci na kůži,
• injekce,
• krémy, gely, tablety nebo čípky k zavedení do pochvy.

V závislosti na přípravku se může časování léčby lišit. Například tablety se obvykle užívají denně, náplasti se mění jednou nebo dvakrát týdně, zatímco lokální aplikace do pochvy se provádí buď denně, nebo v předepsaných intervalech, které stanoví lékař.

Estrogeny a gestageny jsou k dispozici ve formě tablet a náplastí. Existují tablety, které obsahují pouze estrogen nebo gestagen a lze je kombinovat jednotlivě, ale vyrábějí se i tablety s kombinací obou hormonů, ať už pro cyklickou léčbu, nebo pro kontinuální (jednofázovou) léčbu. Náplasti nalepené na kůži (obvykle na břiše nebo na bocích) uvolňují hormony do těla přes kůži.

Estrogeny jsou k dispozici rovněž ve formě gelů, vaginálních krémů a čípků. Gely se pravidelně vtírají do pokožky. K léčbě nepříjemných pocitů v oblasti genitálií se používají krémy a čípky.

Autor: gesundheit.gv.at (zdroj: nzip.cz)