Čas na inventuru života: Co je pro vás skutečně důležité?

Kdo jsem a co chci?

V určitém věku se přirozeně začínáme ptát: „Kdo jsem? A chci opravdu takto žít?“ Tyto otázky nejsou o vině ani o dokonalosti. Jsou o tom, zda žijeme život, který je náš – ne život diktovaný očekáváním okolí, tlakem společnosti nebo strachem z odmítnutí.

Možná zjistíte, že některé věci, které dnes považujete za důležité, ztratí význam. A jiné, zdánlivě malé, se stanou tím největším pokladem. Přátelství, zdraví, čas strávený s rodinou, chvíle klidu. To jsou hodnoty, které se v běhu let ukazují jako skutečné bohatství.

Čeho byste litovali, že jste neudělali?

Každý z nás má v sobě „jednou bych chtěl/a…“. Cestu, zážitek, setkání, projekt, který jsme odkládali. Často si říkáme, že bude čas později. Ale co když nebude? Představte si závěr svého života – je něco, co by vás bolelo, že jste neudělali? Pokud ano, možná je právě teď chvíle začít. Nečekejte na ideální podmínky, protože ty možná nikdy nepřijdou. Začněte malým krokem – i ten může změnit celý příběh.

A co když je to odpuštění sobě či někomu v našem okolí? Někde uvnitř nás je zásuvka, která se časem jaksi zasunula někde hluboko, ale cítíme, že ji potřebujeme otevřít, pochopit, vcítit se a vše pustit. Zásuvka bude najednou prázdná a bude do ní možné vložit něco nového, sladkého a naplňujícího…

Vztahy, které stojí za to obnovit

Zastavení není jen o nás samotných. Je také o lidech kolem nás. Je ve vašem životě někdo, s kým byste chtěli zlepšit vztah? Možná příbuzný, přítel, kterého jste dlouho neviděli, nebo kolega, se kterým komunikace zůstala na půli cesty. Často si myslíme, že je pozdě, ale pravda je jiná – dokud jsme tady, máme šanci. Jeden telefonát, jedna zpráva, jedno „jak se máš?“ může změnit víc, než si myslíme.

Splnili jste si v poslední době nějaké přání?

Kdy naposledy jste udělali něco jen pro sebe? Ne kvůli práci, rodině nebo očekávání druhých, ale proto, že jste to opravdu chtěli? Přání nemusí být velká – někdy stačí malá radost, která nás naplní pocitem, že život není jen povinnost. Pokud si neumíme plnit drobná přání, jak chceme jednou říct, že jsme žili naplno?

Dovolte si být sami sebou

• V tichu a klidu navštivte své „JÁ“ s otázkou, kam vlastně chci kráčet?
• Co mi dělá dobře?
• Co je pro mě důležité? A řídím se tím nebo se nechávám ovlivnit okolím?
• Jaké mám udělat kroky k tomu, abych byl/a šťastná?

Upřímná vnitřní inventura vám ukáže a napoví, jakým směrem se vydat. Nyní stačí „JEN“ vykročit tím správným směrem a vědět, že i když se jedná o vykročení ze své „bezpečné“ zóny, je to jediná správná cesta.

Nepromarněte svůj život

Život není o tom, kolik máme let, ale jak je naplníme. Možná právě nyní je ten správný okamžik začít psát svůj příběh tak, aby stál za to. Nečekejte na „jednou“. Začněte TEĎ, protože až se jednou ohlédnete, chcete vidět příběh, na který budete hrdí.

Zdroj: redakce PROPRARODIČE