Duševní zdraví: cítím se špatně a potřebuji pomoc ihned
Každý z nás má pomyslnou hranici toho, co ještě unese, a nikdo z nás není superhrdina, který všechno a vždy zvládne. Všichni děláme to nejlepší, co umíme, aby nám bylo v životě dobře. Hledáme jedinečné způsoby, jak sami sebe podpořit, uspokojovat své důležité potřeby a dosahovat svých cílů. Bez ohledu na naši nejlepší snahu můžeme všichni dospět do bodu, kdy už nemůžeme dál a potřebujeme pomoc. Krize je přirozená součást života každého z nás.
Zdroj:nzip.cz
Možná si v tuto chvíli připadáte v koncích a nevidíte řešení, jen katastrofické scénáře, jak vše špatně dopadne, a hlavu máte plnou nepříjemných myšlenek, které nejdou zastavit. Ještě než začnete hledat konkrétní pomoc, zkuste se na moment zastavit.
První psychická pomoc: zastavte se
První krok
- Zastavit se je prvním a nutným krokem. Už to, že jste na těchto stránkách, znamená, že existuje plán, co udělat dál. Dejte si čas zorientovat se v tom, jaké máte možnosti a kde hledat pomoc.
- O nic se na chvíli nemusíte snažit. Nic nemusíte vyřešit teď hned.
- Máte pravdu, jde to trošku proti naší intuici. Jsme naučeni vždy rychle něco dělat, aby nám bylo lépe. Bohužel se však často snažíme bez výsledku a používáme stále dokola ty samé způsoby řešení. Výsledkem je pak často jen další zklamání a potvrzení si, že to nezvládáme.
- Paradoxně se nám někdy uleví, když se na chvíli přestaneme o cokoli snažit. Už jen prosté přijetí faktu, že si v tuto chvíli připadáme v koncích, je úlevné. Mnoho lidí na první psychoterapeutickém sezení popisuje právě tuto zkušenost.
Druhý krok
- Druhým krokem je zaujetí postojů, jako jsou důvěra a naděje. Důvěra, že žádné trápení netrvá věčně, že je toho spoustu, co už jste v životě úspěšně zvládli a přežili, a že jste potomci těch, kteří také obstáli.
- Důvěra také v to, že vždycky existuje nějaké řešení. Možná ho ještě nevidíte, ale s nadějí můžete důvěřovat, že čas hraje pro vás. Ostatně, vzpomeňte na známé rčení: „Ráno moudřejší večera“. Není to fráze, skutečně někdy stačí počkat a naše perspektiva a postoj k problému se můžou změnit. Navíc, žádný problém se netýká jen nás samotných a někdy se změna stane jaksi sama, díky změně ve vnějším světě.
Třetí krok
- Třetím krokem je říci o svém trápení někomu blízkému. Bohužel se často ukazuje, že když jsme v nesnázích, obvykle si vše necháváme pro sebe. Možná se stydíme, že to nezvládáme sami, možná máme strach z odmítnutí.
- Sdílená bolest je poloviční bolest. A opravdu nejde o frázi, výzkum i klinická praxe tuto zkušenost potvrzují. Někomu se svěřit vede většinou k přijetí druhými, k podpoře, ujištění, že v tom nejsme sami, a také k úlevě, že už je to „venku“. Navíc, ve stresu obvykle vidíme jen omezené množství řešení, a pohled dalšího člověka je obvykle obohacující.
Čtvrtý krok
- Čtvrtým krokem je trpělivost. Pokud se vaše trápení vyvíjelo dlouhou dobu, obvykle neexistuje rychlé řešení, které povede k okamžité úlevě a změně. Většinou to chvíli trvá, než rozjetý vlak trápení zastaví a my můžeme vystoupit. Stejně tak nám po prvním dni v posilovně nenarostou svaly.
- Někdy musíme být trpěliví i vůči světu. Čekací doby na profesionální pomoc poradce, psychologa nebo psychiatra bývají dlouhé. Někdy je úlevné už jen to, že se k někomu objednáme. Najednou víme, že pomoc je na dohled, a stejně tak jsme si připustili možnost, že opravdu potřebujeme pomoc zvenčí.
Kdy hledat pomoc
Okamžitou pomoc je třeba hledat ve chvíli, pokud:
- jsou vaše psychické potíže náhlé, neodeznívají a máte pocit, že to sami nezvládnete;
- došlo k výraznému a neobvyklému zhoršení potíží, které jste měli už dříve;
- potíže vám významným způsobem brání v běžném každodenním fungování (nemůžete dělat to, co je potřeba – pracovat, pečovat o rodinu a o sebe).
Autor: Ústav lékařské psychologie a psychosomatiky LF MU
Duševní zdraví Péče o sebe Pomoc v nouzi Podpora, pomoc, péče
