Hody

Po čtyřicítce mě začala zlobit záda. Lékařka mi předepsala Františkovy Lázně. Hned první den jsem se seznámila s příjemnou starší dámou, která mi nabídla, že mě zasvětí do tajů lázeňského života. Jmenovala se Fína.

Jelikož se časy našich procedur neshodovaly, daly jsme si schůzku v kavárně. Paní Fína vyprávěla, že žije ve vilce nedaleko Plzně.

„Báro“ řekla (jmenuji se totiž Barbora), „protože můj pobyt tady končí, napsala jsem vám všechno, co potřebujete vědět tady na papír. Je tam i moje adresa, ráda bych vás pozvala k sobě v době hodů a poutí. Ještě vám prozradím že jsem dobrá kuchařka. Dala bych vám včas vědět, tak co přijedete?“

Ráda jsem souhlasila. Fína druhý den odjela. Když jsem se vrátila z lázní, našla jsem ve schránce od ní dopis. Psala: „Hody se konají, pouť přijela! Napište, který víkend se vám hodí.“

Ukázala jsem dopis manželovi, který jen řekl: „Jeď a užij si to!“

Plzeňské hody jsou slavné a koláče taky. Už následující týden na mě mávali na nádraží Fínini příbuzní, kteří k ní také přijeli na hody. Stáli na nástupišti s transparentem „Vítáme Báru!“. Odjeli jsme k Fíně, která na mě už radostně čekala. Po chvíli nás pozvala ke stolu. Následoval oběd snů – kaldoun, husička, koláče, koláčky a ke kafíčku dort. Odpoledne mě vzaly Fíniny neteře sebou na pouť. Užívala jsem si to jako za mlada. S pusami od cukrové vaty jsme se vrátily domů. Čekala mě opulentní večeře. Nedělní oběd byl zase skvělý. Po jídle jsem se zeptala, co budeme dělat teď. Příbuzní se tiše vytratili a děti si hráli na zahradě.

Fína řekla: „Tak vidíte, zůstaly jsme tady na nádobí samy, jenže mě chytla záda, budete to nádobí muset zvládnout sama, a taky trochu ukliďte, uvidíme se k večeru.“

Nevěřila jsem vlastním uším. Po Fínině odchodu jsem popadla tužku a papír a napsala - Chytla mě záda, musím na pohotovost, za rok na shledanou!

V tichosti jsem si sbalila kufřík a opustila dům. Večer jsem doma všechno vyprávěla manželovi. Smál se, div nespadl z pohovky. „Tak ta mazaná Plzeňačka si tě vlastně pozvala na generální úklid!“ Teď už jsme se smáli oba.

Občas chodíme ke známým hrát bridž, historka Fína a hody dlouho byla jejich vděčným tématem vtipkování na mou adresu. A nešetřili mě, stejně jako ona! 

Autorka: Magdalena Ziková