S cizincem v kupé

Byl jsem mladý, začínající herec. Hned po skončení studií jsem se dostal do jednoho z oblastních divadel. Na nedostatek rolí jsem si nemohl stěžovat. Občas jsem dostal i nějaký ten štěk v televizi. Byl jsem z venkova a do Prahy jsem dojížděl vlakem.

Nedávno jsem udělal konkurz na roli, o které se mi mohlo jen zdát. Čekal jsem na výsledek. Jednoho dne, když jsem zase seděl ve vlaku a jel do Prahy, vešel do mého kupé jakýsi starší strejda a sedl si naproti mně. Za okamžik na mě spustil německy. Německy neumím, proto jsem to zkusil s angličtinou. Strejda zavrtěl hlavou a úporně ze mě páčil odpovědi na svoje otázky dál.

Řekl jsem si: „Od čeho jsi herec?“ a začal s pantomimou. To se strejdovi líbilo. Začali jsme se předhánět v gestech a grimasách. Venku na chodbičce se zatím shromáždilo pár zvědavců, kteří nás se zájmem pozorovali. Za chvíli jsem toho už měl dost. S milým úsměvem jsem řekl: „Mám vás plný zuby, troubo, už byste mohl vypadnout!“

„Hned vypadnu, pane Zárubo“ řekl strejda česky „hezky jste blbnul. Jsem Dolina a ta role v mém filmu je vaše, hlaste se zítra dopoledne u mě na Barrandově!“

Mezitím jsme dojeli do Prahy. Pan režisér vstal a zmizel v davu. Bláznivej strejda, nebo taky Kat Dolina, jak mu říkali herci, mě chce obsadit do svého filmu! Spolupráce s ním nebyla procházka růžovým sadem, ale výsledek byl skvělý. Rázem jsem vystoupil z anonymity a stal se známým.

Jednou jsme seděli s panem režisérem v hospodě u vínka. Zeptal jsem se ho, jak věděl, že neumím německy, a co ty moje invektivy?

„No dovolte“ řekl „co bych to byl za režiséra, kdybych si všechno předem neověřil. A ty vaše invektivy? Konečně mi někdo řekl, co si o mě myslí!“

Pan režisér Dolina byl formát a přes svou příslovečnou přísnost měl smysl pro humor.

Vděčím Vám za hodně, strejdo, děkuju!

Autor: Magdalena Ziková