Střípky vzpomínek: Rodinné kořeny a láska na první pohled
Vzpomínky RNDr. Dany Límové nás zavedou do poválečných let, kdy nechyběly velké životní zvraty, statečná rozhodnutí ale ani humor. Přečtěte si, jak se její rodiče seznámili a jaká neobvyklá poznámka vedla k jejich svatbě. Vstupte do prvních let života paní Dany.
Zdroj: open AI
Co mne formovalo od nejútlejšího dětství? No, určitě naše rodina. Z prarodičů jsem poznala jen jednoho dědečka, a i ten zemřel, když jsem začala chodit do školy. Jeho první žena nepřečkala narození mého tatínka. V domácnosti již byli dva starší kluci a dědeček musel být soudně vyzván, aby si z porodnice odebral i třetího syna. Jedině nejmladší z hochů se dožil dospělosti, dva starší sklátily záškrt a tuberkulóza ještě v dětském věku.
Moje maminka měla o 7 let mladšího bratra Jirku, mnou nazývaného strejda. V dětství přišly obě děti o rodiče a o rok později i o babičku, která je dostala po jejich osiření na starost. Sourozence rozdělili. Jirka byl poslán do dětského domova v Nepomuku a jeho sestra dostala poručníka a mohla zůstat v družstevním jednopokojovém bytě po rodičích, kam jí však národní výbor přidělil, coby neplnoleté, ještě podnájemnici.
Otec po absolvování přírodovědecké fakulty byl přijat jako medicinský zoolog do Státního zdravotnického ústavu. O dva roky později nastoupila do téže instituce po maturitě i matka na pozici laborantky. Ústav tehdy zakoupil opuštěnou samotu po Němcích u Kraslic a vyslal tam tříčlenný odborný tým, aby připravil zázemí pro odchyt a výzkum hlodavců a laborantku pro pomoc s úklidem domu. (To byla moje maminka.) Zde se naši prvně pracovně setkali a tátu maminka zaujala natolik, že cítil potřebu o ní mluvit se svými kolegy, ale zároveň se nechtěl před nimi shodit, a tak začal konverzaci takto: "Všimli jste si, jak má ta Hanka chlupatý nos?" Po třech týdnech byl přesvědčen, že se k sobě opravdu hodí a do roka byla svatba. Tatínek se přestěhoval k mámě a zažádal, aby se z Nepomuku k nim směl nastěhovat i 14letý Jirka a sourozenci tak mohli žít spolu.
Mezitím jsem se v lednu narodila já. Toho roku 1956 byla krutá zima s teplotami hluboko pod bodem mrazu. Tak mamince nařídili, že se mnou nesmí vyjít ven, dokud se neoteplí na hodnotu pět stupňů Celsia pod nulou. Do té doby k nám docházela sestřička, aby nás obě kontrolovala a dávala rady. Máma netrpělivě sledovala teploměr, až konečně mohla se mou ven.
Jak probíhaly první Vánoce, proč se maminka na besídce styděla a jak tatínek řešil finanční tíseň? To a mnohé další se dozvíte v pokračování Střípky vzpomínek: Rodinné rituály, boj o Pribináček a sny.
Autorka: RNDr. Dana Límová