Ať žije pouť a jiné radovánky

Mám skvělého manžela, který je nejen dobrým partnerem, ale i otcem. Co se však týká poutí a tombol, je jako malé dítě. Od malička miluje horskou dráhu a pokaždé je mu špatně. Před každou poutí slibuje, že zůstane se mnou u střelnice, ale najednou je pryč. Vrací se šedozelený a žádá o rychlý odvoz.

Jiná věc jsou tomboly. Manžel dlouho, ale marně toužil vyhrát hlavní cenu. Často jsme se tombol zúčastňovali a odváželi si domů spoustu věciček, které nacházely místo v naší garáži, kde bylo snad všechno – od hřebíčků až po sochu Fučíka. A pak to přišlo! Manžel vyhrál sádrovou hlavu posvátné indické krávy na holi. Autorem byl místní samouk. Manžel zrudl, rychle zaplatil a jeli jsme s krávou domů. Cestou manžel zastavil a požádal mně, abych mu krávu podala.

„Ani nápad!“ řekla jsem. „Ty bys jí vyhodil, ale mě se líbí, nechám si jí a už vím kam jí dám.“

Manžel chvíli vyhrožoval rozvodem, ale pak to vzdal s tím, že kráva nesmí do domu, ale jen na zahradu. Po příjezdu domů jsem krávu hned vybarvila a zapíchla na zahradě u kompostu. Manžel čas od času pořádal pro přátele lampionové večírky, které končily podáváním kotlíkového guláše. Těchto večírků se vždy zúčastňovalo několik mladých dívek. Přesto, že můj manžel je už v letech, dívky se mu pořád ještě líbí. Během jednoho večírku se manžel někam ztratil. Našla jsem ho s nádhernou dívkou před naší krávou.

Slyšela jsem ho říkat:

„Miluško, tato hlava posvátné indické krávy, kterou jsem dostal přímo od Dalajlámy, má auru shodnou s mojí i vaší aurou. To je dobré znamení. Měli bychom se vídat častěji.“

Šla jsem ke kotlíku a zavolala – podává se guláš! První se přihnal manžel s Miluškou. V duchu jsem si řekla, aura neaura i s Dalajlámou, vypadá to, že teď už vždycky bude nad krásnou ženou vítězit obyčejný guláš!

Autorka: Magdalena Ziková