Každý týden ti budu psát
Vojenská služba měla malou neteř na dlouhou dobu odloučit od milovaného strejdy, který byl jejím nejlepším kamarádem, učitelem i společníkem při hrách. Slíbila mu proto, že bude každý týden psát, aby mu nic z rodinného života neuniklo. Nakonec však neposlala jediný dopis – a důvod byl docela jiný, než by se mohlo zdát.
Zdroj: ChatGPT
Každý týden ti budu psát, to jsem slibovala svému o 15 let staršímu strejdovi, který se pro mne stal nejoblíbenějším členem rodiny, protože si se mnou hrál, učil mne a bavil. Blížil se konec jeho vysokoškolských studií a čekal ho rok vojenské služby. Děsila jsem se, že se těch dvanáct měsíců budu muset obejít bez něj. Mínila jsem ho pravidelně informovat, co bude u nás doma a ve škole nového, aby v duchu trochu mohl být mezi námi. Nakonec jsem mu nenapsala ani řádek. Víte proč?
Většinou armáda posílala své vojáky až na druhý konec republiky. Strejda měl štěstí. Jmenuje se Ženíšek, což bylo na konci seznamu sestaveného podle abecedy. Vzali to od začátku a vybírali rekruty pro ty nejnáročnější role. Postupně byly takové funkce již pokryty a strejda si dělal naději na něco smysluplnějšího. Oznámili mu, že ho jmenují správcem učebních pomůcek. Přesněji by to vystihlo majorův poskok. Ten sídlil v Klecanech u Prahy a občas měl některá zařizování mimo bydliště. Tehdy mu strejda dělal řidiče. Když byl výjezd na delší dobu, tak naopak strejda zůstal v Klecanech, aby se mu staral o hospodářství, krmil králíky a zaléval africké kopřivy, které nadřízený pěstoval v nejpestřejších barevných variantách. Když měl hotovo, mohl jet k nám a klidně doma zůstat i přes noc. A to bylo i několikrát do týdne. Velitel svou spokojenost se strejdovou službou vyjadřoval poskytováním exemplářů ze svých botanických sbírek.
Tou dobou tatínek sháněl spolupracovníka do terénu a zveřejnil inzerát. Přihlásil se mu veterinář toho času sloužící na vojně. S otcem si domluvil pohovor na sobotu u nás doma. Opět nás navštívil strejda a v předsíni na stěnu si pověsil svou uniformu. Když zvěrolékař dorazil a chtěl si odložit, okamžitě zaznamenal visící vojenské sako a smutně pronesl: "Vy už tady jednáte s jiným svobodníkem, ale já dříve skutečně nemohl." Věci se uvedly na pravou míru a MVDr. Matouch vytoužené místo k oboustranné spokojenosti po návratu z vojny dostal. A strejda? Na závěr obdržel od majora dokonce králíka na pekáč, protože tak vzorného a pečlivého správce do té doby prý ještě neměl.
Autorka: RNDr. Dana Límová
