Whisky není voda

Cestování jako motivace k učení  

Mezi mé hlavní zájmy patřilo cestování. Spořila jsem usilovně každou korunu, abych se mohla podívat dál a dál, jak starý režim dovoloval. Po roce 1989 se nám otevřely nové možnosti. Vznikla však i jedna starost - chabá znalost světového jazyka. Dříve nás všude v cizině doprovázel český průvodce. Nyní jste si mohli objednat u CK přitažlivé výlety jedině v některé ze světových řečí. Záhy jsem pochopila, že budoucnost mého koníčku je úzce spjata se zdokonalením se v angličtině. Začala jsem navštěvovat jazykovou školu a o prázdninách vyjížděla do Británie na zájezdy spojené s konverzací pro zahraniční studenty. Při poznávání Skotska jsme navštívili i palírnu whisky. Byla jsem jen sváteční konzument alkoholu, a tak jsem to brala pouze jako součást skotské kultury.

V dalším roce mne ředitel naší školy požádal, abych mu pomohla s výukou angličtiny, že se mu nedaří sehnat žádné slušné jazykáře. Ti, co nastoupí, zase nečekaně odejdou, hodiny studentům odpadají a rodiče se  bouří. V první chvíli jsem se vyděsila, já měla aprobaci matematika-fyzika. Pak jsem si řekla, že situaci mohu využít i ve svůj prospěch. Tak jsem si vymínila dvě věci. Zaměstnavatel mi zaplatí vysokoškolské studium anglistiky a já za rok začnu učit půl úvazku angličtiny a ponechám si k tomu půl úvazku matematiky. Sepsali jsme smlouvu a já dále zintenzivnila svou jazykovou přípravu.

Na cesty s novým cílem  

Na letní prázdniny jsem si proto zaplatila okružní zájezd Británií a Irskem, který v Dublinu obsahoval i exkurzi do pivovaru Guiness a výrobny whisky. Tam byla zmínka, že pro zájemce nabízejí výuku rozpoznávání rozdílů americké, skotské a irské varianty tohoto nápoje. Kdo uspěje, dostane certifikát. Zájezd byl pěkný, ale mou hlavou neustále vířila představa, že pokud bych ten doklad obdržela, u teenagerů na naší průmyslovce bych určitě zabodovala. Než došlo na závěrečnou 4-denní zastávku v hlavním městě Irska, byla jsem tou myšlenkou doslova posedlá. Co když mne na to rozpoznávání whisky nevyberou? Zajisté bude mnoho zájemců mezi muži. A co když nebudu úspěšná? Musím to zvládnout.

První den po příjezdu do Dublinu jsme se ubytovali v hotelu na rohu u řeky. Druhý den jsme prohlíželi památky. Třetí den dopoledne se uskutečnil výlet obojživelným autobusem po řece a odpoledne se pro zájemce konaly exkurze do palírny a do pivovaru. Davům návštěvníků po vstupu nabídli skleničku whisky. Když jsme dopili, zeptali se, zda někdo chce zkusit rozlišování druhů. Okamžitě má ruka vystřelila nahoru. Napjatě jsem se rozhlédla po shromáždění. Ještě se hlásil jeden pán a pak docela váhavě starší žena. Oddělili nás od ostatních, ti šli mezitím na výklad po výrobně. Nás usadili na pódiu v hlavním sále. Dostali jsme skleničku Skotské, skleničku americké whiskey a dva druhy irské. Ve větší nádobě byla voda na zapití, aby se nám chutě doušků nesmíchaly. Nejprve rozebírali, v čem se liší výroba a dokumentovali to patřičnou vůní a chutí. Tak jsem čichala a ochutnávala, abych si zafixovala rozdíly, převalovala po jazyku, splachovala to vodou a znovu se vracela k alkoholu. Personál mi vždy dolil. Už jsem si byla jistá, že budu úspěšná.

Po návratu obecenstva nám předložili tácy se čtyřmi výřezy pro číše a obsluha donesla první vzorek. Po ochutnávce jsme ho měli umístit do výřezu s patřičným názvem. Na závěr zveřejnili správné pořadí sklenek. Jen ta váhavá žena neměla správné řešení. S tou se rozloučili a nás dva požádali o doklady, aby mohli správně vyplnit certifikáty. V mezičase jsme se měli rozhodnout, který vzorek nám chutnal nejvíce. Každý z nás si vybral jiný druh místní whisky. Od toho jsme na rozloučenou dostali ještě jednu skleničku. Hrdě jsem si odnášela diplom v červeném tubusu a plakátek se čtyřmi výřezy. Najednou mne již nezajímala další část exkurze, pivovary máme i u nás. Odpojila jsem se od skupiny a v povznesené náladě jsem se vydala na hotel. Byla jsem na břehu řeky proudící i kolem našeho hotelu. Cestou jsem potkala dvojici z našeho zájezdu, která nebyla na exkurzích. Chvíli jsme si povídali. Potom se mě zeptali, kam mířím. Po mé odpovědi ukázali dva bloky dozadu. Já už hotel minula. A kdyby mne nezastavili, tak jsem v euforii pochodovala dál. To dokáže učinit whisky s člověkem, který je téměř úplný abstinent.

Z Irska až do školních lavic  

A v Praze? Při hodinách jazyka jsem svým středoškolákům vyprávěla v angličtině tento příběh a oni ho měli svými slovy převyprávět. Také jsem jim ukazovala vybojovaný certifikát. Proslavila jsem se tím natolik, že při suplování angličtiny v jiných skupinách žáci chtěli, abych jim vyprávěla své zážitky z Dublinu.

Autorka: RNDr. Dana Límová