Snad nikdy nechutnala voda lépe

Prázdniny mezi lesy a skalami

V dětství jsme v létě jezdívali do Českého ráje, kde jsme si na prázdniny pronajímali domek. Milovali jsme tamní lesy bohaté na houby, borůvky, brusinky i maliny. Obdivovali jsme místní výstavy skla i bižuterie, skalní města a historické památky. Jenom s koupáním to bylo poněkud náročné.

Dlouhá cesta za koupáním 

Našli jsme si nádhernou oblázkovou pláž u Jizery. Leč byla od nás vzdálena 8 km, z toho přes polovinu velmi náročným terénem nahoru dolů až k sešupu z prudkého svahu do údolí potoka Vazovce. Sráz byl, naštěstí, zalesněn. Kmeny stromů nám sloužily coby zarážky před nekontrolovaným pádem. Zbytek cesty podél potoka do Dolánek byl už mnohem příjemnější. Tam jsme podešli železnici na Pardubice a pod jejím vyvýšeným valem pokračovali proti proudu řeky k naší pláži.

V tom zvýšeném místě byla dřevěná dvířka na petlici a za nimi studánka. Měli jsme s sebou láhve, kam jsme si načepovali vodu a samozřejmě jsme na místě uhasili žízeň a příjemně se ochladili po náročném pochodu.

Nečekané setkání u studánky

Dokud s námi jezdil strejda, byla to jeho práce, protože nabrání vody vyžadovalo hluboký předklon a on byl vysoký a mrštný. Jednou s námi nebyl, když bylo vedro k nevydržení a my jsme se rozhodli pro koupání. U studny jsme se zastavili, otevřeli dvířka a tatínek se chystal s lahví předklonit. V tom z jeho úst zaznělo: „Jé, promiňte. Dobrý den. Já nevěděl, že to tu zrovna čistíte.“

Koukaly jsme se s mámou po sobě a měly pocit, jakoby slunce pražilo příliš dlouho tátovi na hlavu. Vždyť pramínek byl před naším příchodem zavřen na petlici. A vysvětlení? Táta uviděl při předklonu uvnitř svůj stín a mylně jej považoval za nějakou osobu, která tam právě pečuje o stav pramene. Tak jsme si mohli i tehdy dosyta dopřát onu blahodárnou kapalinu.

Auorka: RNDr. Dana Límová