Holmes ze mě nebude

Jela jsem tam hned,  jak jsem se to dozvěděla. V noci hořela jedna vila v Podolí ve čtvrti mého dětství. 

Jmenuji se Jana Božetěchová, a jsem reportérka na volné noze.

Na místě požáru byl hlouček lidí. Oheň byl údajně hned zlikvidován a policie už odjela. Majitele domu nikdo nezná, žije prý v cizině. Pořádek v domě udržuje jen uklízečka. Řekla jsem si, že z toho, co jsem se dozvěděla, sólokapr nebude.

V tom jsem uviděla vystupovat z vozu kolegu Jardu Blažka. Těsně za ním zastavil malý fiátek a z něho vystoupila stará dáma v legračním kloboučku. Šla k vile, odemkla a zmizela uvnitř. Kývla jsem na Jardu, aby tam šel se mnou, že se představíme jako novináři. Souhlasil. Otevřela nám ta stará dáma a pustila nás dovnitř. Ocitli jsme se v luxusní hale. Všimla jsem si, že tady patrně chybí nějaké obrazy a také kusy nábytku. Stará paní nám nabídla občerstvení a odpovídala na naše otázky. Při tom energicky poklepávala rukou do stolu. Všimla jsem si prstýnku na její ruce, byl na něm malý zirkonek, zřejmě vzpomínka na lepší časy. Po ukončení rozhovoru jsme se rozloučili a odjeli.

Něco mi pořád vrtalo hlavou. Požádala jsem Jardu, aby otočil vůz a vrátil se se mnou. Dorazili jsme na místo, ale dům už byl prázdný a po uklízečce a jejím fiátku ani stopy. Okamžitě jsme jeli na policii. Tam nás nechali nahlédnout do seznamu ukradených šperků. Byl tam – uklízeččin zirkonek. Samozřejmě to nebyl zirkon, ale vzácný diamant! Nic jsem neřekla a pozvala jsem Jardu na kafe.

Jarda poslouchal, a pak řekl smutně: „Byli jsme na stopě člence mezinárodní zločinecké bandy, která teď patrně i se svým legračním kloboukem sedí v letadle mířícím do Spojených Arabských Emirátů, nebo kamkoliv jinam. Banda celá léta vykrádala byty a cennosti přechovávala ve vile v Podolí. Pátrá po nich Interpol. Měli jsme slávu na dosah ruky. Tak možná příště!“

Autorka: Magdalena Ziková