Koordinátoři onkologické péče mají pacientům zkrátit cestu k diagnóze a léčbě

V České republice žije více než 600 tisíc lidí se zhoubným nádorem a každý rok přibývá přes 90 tisíc nově diagnostikovaných pacientů. O výsledku léčby přitom nerozhodují pouze dostupné léčebné možnosti, ale také to, jak rychle se nemocný dostane ke správným vyšetřením a do specializovaného centra.

Právě v této oblasti stále vznikají prodlevy. Více než 60 procent pacientů s karcinomem plic například nezahájí léčbu do osmi týdnů od provedení CT. Osm týdnů je přitom ve studiích uváděno jako hranice, po jejímž překročení už může pacienta ohrožovat další postup onemocnění.

„Máme špičková centra, moderní diagnostiku i léčbu, ale jejich potenciál nevyužijeme naplno, pokud pacient ztratí týdny jen tím, že neví, kam se objednat nebo na koho se obrátit,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Jeden člověk, který pohlídá další postup

Koordinátor pacienta neléčí ani nerozhoduje o jeho léčbě. Sleduje však, zda absolvoval všechna potřebná vyšetření, zda jsou k dispozici výsledky a zda byly připraveny podklady pro další rozhodování lékařů.

Pomáhá také se zajištěním termínů, předáváním informací mezi jednotlivými pracovišti a řešením organizačních překážek. Pacient tak získá konkrétní kontakt na člověka, který zná jeho cestu systémem a ví, co má následovat.

„Mojí úlohou je vědět, co má následovat, hlídat, že se to skutečně děje, a být spojnicí mezi pacientem a jednotlivými pracovišti,“ vysvětluje Klára Vaňková, koordinátorka Ústavu gastrointestinální onkologie Fakultní nemocnice Bulovka.

U vybraných pacientů s podezřením na nádory trávicího traktu může běžná diagnostická cesta podle jejích zkušeností trvat až dva měsíce. Pokud se koordinátor zapojí včas, lze ji zvládnout během několika týdnů.

Koordinace má tři podoby

Podpora se liší podle toho, v jaké fázi péče se pacient nachází:

• Koordinátor 1 se zapojuje už při vysokém podezření na nádor. Pomáhá nemocnému projít diagnostikou a dostat se s kompletními výsledky do komplexního onkologického centra.
• Koordinátor 2 působí uvnitř centra po stanovení diagnózy. Připravuje podklady pro multidisciplinární tým a pomáhá organizovat další postup.
• Koordinátor 3 pomáhá po ukončení léčby nebo propuštění pacienta zajistit navazující péči.

Největší pozornost se nyní soustředí na první fázi. Ještě před přijetím do onkologického centra se totiž pacient často pohybuje mezi praktickým lékařem, ambulantními specialisty a diagnostickými pracovišti, aniž by někdo celý proces řídil.

Koordinátora má kontaktovat lékař

Pacient by koordinátora neměl složitě hledat sám. První kontakt má zajistit praktický lékař nebo ambulantní specialista, který vysloví vysoké podezření na nádorové onemocnění.

Koordinátor pak funguje jako jednoznačný kontaktní bod do komplexního onkologického centra. Pacient nemusí sám hledat onkologa, obvolávat různá pracoviště ani zjišťovat, která vyšetření mu ještě chybějí.

V první fázi se tento postup zaměřuje především na nádory s rychlou progresí, například karcinom plic nebo slinivky břišní. U těchto takzvaných fast-track diagnóz by se měly čekací doby podle nové koncepce ideálně pohybovat do dvou týdnů.

Koordinátorem může být i nezdravotník

Tuto práci nemusí vždy vykonávat zdravotnický pracovník. Rozhodující je konkrétní náplň činnosti. Úkoly vyžadující zdravotnickou kvalifikaci zůstávají lékařům a dalším zdravotníkům, část organizační, logistické a komunikační práce však může převzít také řádně vyškolený nezdravotnický koordinátor.

Musí přesně znát své kompetence a vědět, kdy je potřeba situaci předat zdravotníkovi. Pracuje na základě požadavků ošetřujících lékařů a do jejich rozhodování nezasahuje.

Převzetím organizačních úkolů může zároveň uvolnit část kapacity lékařů a sester pro odbornou péči.

Počet koordinátorů se může v centrech lišit

Každé komplexní onkologické centrum musí mít minimálně jednoho koordinátora. Skutečný počet však může být vyšší a bude záviset na velikosti centra, počtu pacientů a spektru léčených onemocnění.

V některých centrech už působí koordinátoři specializovaní například na pneumoonkologii, gastroenterologii nebo onkogynekologii. V Jihomoravském kraji se testuje také model krajského koordinátora.

Na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT již proběhla dvě odborná školení přibližně pro 140 zájemců. Některá centra zároveň zkoušejí aplikace, které mají organizaci péče usnadnit.

Vznikla rovněž Asociace koordinátorů zdravotní péče. Jejím cílem je propojovat koordinátory z různých částí republiky, podporovat sdílení zkušeností, vzdělávání, metodické vedení a supervizi. Připravuje se také společný přehled pracovišť a jejich dostupných kapacit, zejména u zobrazovacích vyšetření.

Součást širší proměny onkologické péče

Zavedení koordinátorů je jedním z pěti pilířů nové koncepce onkologické péče. Ministerstvo zdravotnictví chce zároveň sledovat čekací lhůty, více využívat multidisciplinární týmy, vhodnou část péče přesouvat do regionálních zařízení a měřit její kvalitu.

Až na výjimky by měl každý pacient projít multidisciplinárním týmem. Přesun méně specializované péče do regionů má komplexním onkologickým centrům uvolnit prostor pro pacienty v časných nebo složitých fázích onemocnění.

Počet zásahů koordinátorů patří mezi sledované ukazatele kvality. Na portálu indiko.cz se zveřejňují také údaje o době do zahájení léčby nebo o podílu pacientů projednaných multidisciplinárním týmem.

Koordinace onkologického pacienta v komplexním onkologickém centru je hrazena z veřejného zdravotního pojištění částkou 250 korun za výkon. Celkové roční náklady se podle odhadů mají pohybovat v nižších desítkách milionů korun.

Zpracovala redakce PROPRARODIČE (zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR)