Pouťové balónky
Matějská pouť patřila k prvním znamením přicházejícího jara a žádná návštěva se neobešla bez barevného balónku uvázaného pevně k zápěstí. Jedna taková pouťová radost však doma probudila zvědavost dospělých – a z jejich bláznivého nápadu vznikla příhoda, na kterou se nedalo jen tak zapomenout.
Zdroj: ChatGPT
Symbolem jara byla pro nás Matějská pouť. Začínala na konci února a to jsme ještě často litovali pořadatele i návštěvníky, když atrakce zasypaly přívaly sněhu. S přibývajícím sluníčkem jsme vyrazili i my.
Na začátku mi tatínek koupil malý nafukovací balónek a přivázal mi no na levé zápěstí, aby nemohl uletět a při tom nepřekážel. Stál jednu korunu a měli ho v barvě bílé, žluté, růžové modré a zelené. Kromě toho prodávali i červené větší a ty byly ze silné gumy. Na ty jsme přešli, když jsem byla starší a já měla velkou radost.
Ty malé ucházely natolik, že než jsme došli domů, tak se sotva vznášely. Za to ten velký ještě druhý den ochotně nosil po místnosti drobné předměty jako např. fotografie přivázané k jeho provázku. Podle toho, kolik zátěž vážila, pomalu stoupal ke stropu nebo se snášel k podlaze. S poklesem objemu se zmenšovala vztlaková sila, což mne mrzelo.
Otec se strejdou dostali bláznivý nápad. Spolu donesli prázdný balónek ke kuchyňskému dřezu a z kohoutku začali dovnitř natáčet vodu. Každý držel okraj gumy na jedné straně a objem pod tíhou kapaliny rychle narůstal. Pak se ozvala rána jako z děla, když balónek vybuchl, a maminka musela vytírat celou kuchyni, protože voda byla úplně všude.
Autorka: RNDr. Dana Límová
