Rybářské zážitky

Neměli jsme rybářský lístek ani udici, ale za pomoci podběráku a vhodné situace jsme se občas dostali ke vzácné rybí pochoutce.

Obří štika z Mračovské tůně

 Než jsem nastoupila do školy, trávili jsme i se strejdou několik dní na Blatensku houbařením a sběrem lesních plodů. 

V Mračovském potoce jsme sledovali rybky a v nevelké Mračovské tůni jednou naši pánové objevili obří štiku. Ta naší rodině nedala spát. Poslední den našeho místního pobytu jsme se vydali na místo a otec nazul vysoké gumové boty. Podařilo se mu štice odříznout únikovou cestu, tudíž se uchýlila do kapsy pod břehem. Odtud ji bylo možné vylovit podběrákem a strejda mi ji pyšně ukazoval zabalenou v hadru, aby nevyklouzla. Šlo o půlmetrový kus s mohutnými zuby dravé ryby. Vystačila na večeři celé čtyřčlenné rodině po návratu do Prahy.

Lipan z Jizery

S mým nástupem do školy jsme si oblíbili prázdninové pobyty v Českém Ráji a stanování u Jizery. S sebou jsme brávali již zmíněný podběrák a menší síťky, abych se mohla bavit lovením drobných rybiček do akvária. Bylo tu krásně, jenže pochod sem trval několik hodin. Proto jsme občas - za nízkého stavu vody - volili jinou variantu, jak se dostat na místo. Autobusem jsme se dopravili do vesnice na protilehlém břehu, svlékli se do plavek a Jizeru se zavazadly nad hlavou přebrodili. Toho dne se nám pod nohy v nejhlubším místě motalo hejno lipanů. Nevím, jak to táta poznal, ale najednou vykřikl:" Ten je slepej, ten bude můj! " Opatrnými manévry oddělil jednu rybu od ostatních a navigoval nás, jak máme kus zahnaný k mělčině udržovat u pláže, odkud ho vylovil podběrákem vytaženým z tašky. Ještě ten den byl náš jídelníček nečekaně obohacen.

Kapříci na podzimních lukách

Otec trávil nemálo času služebně ve vsi nedaleko Blatné poeticky pojmenované Hajany. Jeho zaměstnavatel si tam pronajal chalupu pro výzkum v přírodě a my občas v rámci nějakých prázdnin přijeli za ním, abychom byli více spolu jako rodina. Pokud to bylo na podzim, upouštěli vodu z rybníků a skrz propusti se kapříci dostávali na mělčiny v lukách. Jedna z takových vodních spojnic míjela poslední stavení Hajan, což byla ta pronajatá chalupa. Za tmy jsme hned ze zavazadla vytáhli baterku a šli za ves poslouchat, zda "plácá". Takový zvuk svědčil o tom, že na mělčině je ryba, která se marně pokouší dostat na hloubku. Skoro vždy svit baterky objevil kapříka, jednou hned tři naráz, a tak bylo postaráno o pestrost naší stravy.

Pstruzi v konvi na vodu

Po zakoupení chaty na Křivoklátsku byl potok Klucná plný pstruhů. Protože ve srubu nebyla zavedena vodovodní přípojka, nabírala se užitková voda do plechové konve z potoka. Jednou se podařilo nabrat při tom do nádoby i dva pstroužky.

Pstruh, kterého ulovil tchoř

K většímu kousku se nám povedlo dostat nečekaně. Podél Klucné vedla silnička do hlubšího lesa. Po více než třiceti minutách šel potok snadno přebrodit a vydat se do zalesněného svahu na houby. Poblíž brodu otec něco zaslechl a dal nám znamení, abychom se chovali tiše. Na břehu zápolil tchoř s velikým pstruhem. Ryba byla opravdu těžká a vždy se šelmě vysmekla zpět do vody. Tchoř polekán zvukem z okolí, zápolení vzdal. Poraněný pstruh sklouzl zpět do vody, ale už zůstal břichem vzhůru, což bylo neklamnou známkou jeho blížícího se konce. Tak ho táta vzal domů a místo smaženice byla pečená ryba.

Lekce od jednoho sekavce

A na závěr něco smutného. K Jizeře jsem se vždy ráda vracela i v pozdější době. Nosila jsem s sebou lahvičku, ve které jsem domů přepravovala ulovené vranky a sekavce, aby krášlili mé akvárium. Toho dne jsem narazila na skvostného sekavce a přichystala ho na přepravu, ani hrdlem lahve nemohl projít, jak byl mohutný. Tatínek mne varoval, že ryba převoz vlakem domů nepřežije v tak stísněném prostoru, nebude mít ani dostatek vzduchu. Já se své nádherné kořisti odmítla vzdát. Zpáteční cesta dala otci za pravdu, a tak jsem při křížení vodní plochy s železničním mostem umírajícího vysypala na hladinu. Nevěřím, že toto gesto překrásné rybě pomohlo, ale já si budu navždy pamatovat, že si sobecky nemám přivlastňovat krásu, ze které se mohli v přírodě radovat i ostatní.

Autorka: RNDr. Dana Límová