Výlet do Brna

Svatba strejdy a velké plány  

Měl to být jeden z vrcholných okamžiků mého dospívání. Když mi bylo třináct a půl, můj milovaný strejda se oženil a odstěhoval se od nás. To bylo v srpnu 1969. To byla první příležitost setkat se s důležitým obřadem a následující hostinou. Sňatek se konal za úmorného vedra já byla navlečená v punčochách. Při této příležitosti jsem poznala i jiné věci, o kterých jsem do té doby neměla ani tušení - menu, předkrm, chřest. Tatínek se rozhodl poskytnout mi vzdělání i v tomto oboru.

V rámci svého zaměstnání vždy podnikal služební cesty, většinou autem. Občas šlo i o jednání, kdy jedna cesta mohla být podniknuta letadlem. Rozhodl se pro termín pololetních prázdnin v 9. třídě, kdy ještě budu moci využit levnější dětské cestování. Poletíme spolu z Ruzyně do Brna. Seznámím se tak s naším druhým největším městem. Nejprve vyřídí, co potřebuje a pak se mi bude věnovat. Vracet se budeme rychlíkem, kde povečeříme v jídelním voze.

Let letadlem za vlastní úspory

To si umíte představit, jak jsem se těšila. Peněz se však na podobnou akci nedostávalo a otec mi opatrně sdělil, že nedokáže došetřit. Když spatřil mé zoufalství, opatrně navrhl řešení. Kdybych mu půjčila ze svých úspor za kondice, co nezvládne došetřit, tak by mi půjčku do léta vrátil a jet bychom mohli. Neváhala jsem ani vteřinu.

A nastal den D. Máma musela zůstat doma, aby nezvyšovala finanční náročnost celého výletu. Ranní let trval 55 minut. Tou dobou jsem trpěla žaludeční nevolností při jízdě autem nebo tramvají a lékař mi předepisoval Kinedril. Vzala jsem si pro jistotu tři tabletky, ale nic se nedělo. Před klesáním nám letušky rozdaly cucavé bonbony. Let jsem až na zalehlý zvukovod přestála bez problémů. 

Oběd v luxusním hotelu  

Začali jsme služebními věcmi, pak prošli obchodní část centra a nakonec zamířili do luxusního výškového hotelu na oběd. Po odložení vrchního oděvu nás číšník dovedl ke stolku pro dva. Jeho kolega k nám dotlačil obrovskou prosklenou vitrínu s různými předkrmy. Vybrala jsem si dva různé a tatínek mi ještě doporučil třetí. On sám měl na talíři jen dva kousky. Hned po odchodu personálu mi sdělil důvod, že nezná ceny v tomto hotelu. Mohlo by se stát, že by tolik neměl, proto se rozhodl na sobě šetřit.  

Slzičky se mi vyvalily na tváře. Taková ostuda! Co budeme dělat? Kdyby to nestačilo, nechal by mne v hotelu jako zástavu, že se vrátí, a šel by si půjčit k těm místním spolupracovníkům. Už jsem ztratila chuť i na hlavní chod a moučník. Táta vybral něco sám, aby to moc nestálo a oběd zakončil čajem. Nastal okamžik pravdy, cena nebyla vysoká. Již jsem se tu nechtěla déle zdržovat a spěchala pro mámu koupit croutony, které jsem dopoledne zahlédla v jedné místní výloze. Potíž byla najít ve které. Nakonec se podařilo. Na zpáteční cestě maďarským rychlíkem jsme povečeřeli guláš, ale nechutnal nám. Asi byl z vepřů krmených balatonskými rybami.

Vzpomínka na celý život  

Hlavním výnosem byly ty croutony, které jsem přivezla mamince z Brna. Ještě před létem mi otec vrátil dluh. Nejdůležitějším přínosem bylo, že jsem se o devět let později dokázala beze strachu zúčastnit sama daleké letecké přepravy. A snad o tom to všechno bylo.

Autorka: RNDr. Dana Límová