Včely, včelky, včeličky

Domov obklopený přírodou  

Již dvacet let žijeme v obci nedaleko Luhačovic, v podhůří Bílých Karpat. Dům býval mlýnem, tudíž jsme bokem zástavby. Máme zde ticho, čistý vzduch a dostatek prostoru. K nejbližším sousedům je to 150 metrů. Vesměs jde o skutečnosti, o nichž se většině majitelů nemovistí jen zdá.

Máme štěstí, že nedaleko našeho domu chová zdejší senior včely. Máme od něj med, který pochází z našich polností. Je to krásný pocit.

Když úroda zklame  

Po loňské neúrodě ovoce jsme se letos těšili, že bude lépe. Bohužel není. Na mé milované třešni není nic a na vedlejší višni jsme sklidili pět kousků. Přitom stromy krásně kvetly. Inu člověk míní a těší se, plánuje vaření marmelád, ale příroda mění.

Můžou za neúrodu včely, které neopylovaly? Nechci je podezírat, v rozhlase jsem zaslechla debatu se sadařem, že třešně letos napadá škůdce, kvůli kterému je nutný postřik. Ten jsme neprovedli, ovoce dáváme našim vnoučatům a chceme, aby bylo zdravé a bez chemie. Byť je ho méně. Ale jsem laik, možná je to s postřikem jinak.

Včely jako neúnavní pomocníci  

Ale zpět ke včelkám, krásně nám letos kvetou divizny, a to jsou ty pravé včelí hody. Kvítky trhám až navečer, až se včely stáhnou do včelínů a odpočívají po celodenní práci. Divizna už bude brzo usušená a to budeme mít v zimě dobrý čaj ...

Se sršní není radno žertovat  

Mnohem horší zkušenost, než se včelami jsem udělala s jejich větším příbuzným se sršní. Bodala mě do ruky a byla to pekelná bolest. Naštěstí jsem potkala souseda, který mě uklidnil, že jestli jsem už nezkolabovala, asi nemám na sršní žihadlo alergii.

Tak pěkné letní dny a bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz

Autorka: Alena Kučerová