Jednou spojenec, podruhé nepřítel
Některé věci nám jednou pomohou vyhnout se nepříjemnostem a jindy se samy stanou jejich příčinou. Úsměvná vzpomínka Dany Límové vypráví o obyčejném bezpečnostním řetězu na dveřích, který se v jednom období ukázal jako užitečný ochránce rodinného klidu, ale o několik let později připravil autorce velmi dlouhou a nečekaně dobrodružnou noc.
Zdroj: ChatGPT
I.
Spala jsem s rodiči v ložnici, ale brzy jsem se vzbudila, abych si odskočila. Strejda u kuchyňského stolu osvětleného stolní lampičkou ještě něco rýsoval do školy, když měl konečně klid na učení. Mlčky jsem propochodovala kolem do tmavé předsíně a zatočila správným směrem. V rozespalosti jsem se však zavěsila na kliku vedlejších dveří vedoucích na chodbu a pořádkumilovně za sebou zabouchla. Strejda okamžitě poznal zvuk nesprávných dveří, vystartoval od stolu a běžel na chodbu. V šeru rozeznal, jak se právě blížím tápající ke schodům vedoucím do patra pod námi. "Dano, pojď zpátky!" Rozsvítil v předsíni. Od té doby se u nás zajišťovaly vstupní dveře řetězem, pokud jsme byli všichni doma.
II.
O nějakých deset let později, když jsem studovala na gymnáziu, naše škola pořádala botanickou exkurzi do Tater. Vyjeli jsme v červnu na deset dní do kempu. Chytili jsme hrozné počasí. Skoro stále lilo, naše stany, až na ten můj, byly vytopené a většina přespávala v umývárkách na podlaze v provlhlých spacích pytlích. Vedoucí zkrátil pobyt o dva dny, abychom to neodnesli zdravím. Návrat vlakem s přestupy trval téměř celý den.
Do Prahy jsme dorazili po dvacáté hodině. Ujela mi tramvaj, a tak jsem u nás vystupovala po půl desáté a z dálky viděla, že rodiče ještě svítí. Vláčela jsem zavazadla včetně těžkého vodou nasáklého stanu po schodech do čtvrtého patra. Ouha! Nemohla jsem dál. Sice jsem odklapla zámek do bytu, ale proradný řetěz zabránil otevření na víc než 8 - 10 cm. Zvonila jsem, ale naši museli zrovna usnout a mezi námi byly dvoje zavřené dveře. Celá prokřehlá jsem se těšila na teplou koupel ve vaně. Vybalovala jsem drobné nerozbitné věci z batohu - hrnek, příbory, hřeben, propisku, ponožky, ... Házela jsem je mezerou do bytu. Máma prý něco zaslechla, ale nechtěla se rušit ze spaní a táta spal příliš tvrdě.
Nad námi bydlel vyhlášený opilec. Bála jsem se, že se přivalí z hospody a bude mne obtěžovat. Číst jsem si nemohla, neboť světlo na chodbě se zapínalo jen na dvě minuty. A to mi maminka před odjezdem zdůrazňovala, abych si s sebou vzala klíče, co kdybychom přijeli nějak jinak. Klíče mám, ale proti řetězu jsou bezmocné. Brzy se rozednělo a čiperná sousedka mne našla ležet na chodbě, tak oknem volala na rodiče. Ještě ten den jsem řetěz odšroubovala natrvalo.
Autorka: RNDr. Dana Límová
