Budoucnost péče o seniory se musí změnit. Samotné domovy ani pomoc rodin stačit nebudou

Více let života neznamená vždy více let ve zdraví

Stárnutí populace není samo o sobě špatnou zprávou. Dokládá, že se lidé dožívají vyššího věku. Pro systém zdravotních a sociálních služeb je však rozhodující, v jakém zdravotním stavu budou tato léta prožívat.

Studie upozorňuje především na rychlý růst počtu lidí ve věku nad 80 a 85 let. Právě ve velmi vysokém věku se častěji spojuje několik chronických nemocí, omezená pohyblivost, ztráta soběstačnosti i poruchy paměti. Do roku 2035 má počet obyvatel starších 75 let vzrůst přibližně o 28 procent. Zároveň lze očekávat další nárůst počtu lidí s demencí a Alzheimerovou nemocí, kteří často potřebují dlouhodobý dohled a péči spojující sociální i zdravotní pomoc.

Nejde tedy pouze o to, kolik bude v Česku seniorů. Podstatné je, kolik lidí bude potřebovat pomoc s hygienou, stravováním, pohybem, užíváním léků nebo bezpečným zvládáním života v domácnosti.

Tři možné cesty ukazují, že jednoduché řešení neexistuje

Autoři studie modelovali několik scénářů vývoje dlouhodobé péče do roku 2035. Základní varianta předpokládá, že s demografickým vývojem porostou současně pobytové služby, terénní péče i pomoc poskytovaná rodinami. Takový vývoj by však znamenal výrazné zvýšení provozních nákladů a potřebu mnohem většího počtu pracovníků.

Další možností by bylo zachovat přibližně současný počet pobytových lůžek a rostoucí potřebu pokrýt především doma. Na první pohled může taková cesta působit levněji a odpovídat přání většiny lidí dožít ve známém prostředí. Ve skutečnosti by ale značná část odpovědnosti přešla na děti, partnery a další blízké osoby. U lidí s těžkou závislostí nebo demencí navíc nelze nepřetržitý dohled běžnou terénní službou vždy reálně zajistit. Hrozilo by proto vyčerpání rodinných pečujících a v některých případech také jejich odchod ze zaměstnání.

Opačný krajní scénář počítá s tím, že by veškerou novou poptávku převzala pobytová zařízení. V roce 2035 by pak musela ročně pečovat přibližně o 231 tisíc klientů, tedy o více než dvojnásobek oproti základnímu scénáři. Takové řešení by výrazně ulevilo rodinám, ale vyžadovalo by mimořádné množství nových zařízení, pracovníků a financí. Studie jeho roční nákladovost odhaduje přibližně na 180 miliard korun.

Domácí péče ano, ale s dostupnou pomocí

Přání zůstat co nejdéle doma je pochopitelné a mělo by být respektováno. Aby však domácí péče nebyla založena pouze na obětavosti rodiny, musí být dostupné pečovatelské služby, osobní asistence, denní stacionáře, domácí zdravotní péče a především odlehčovací služby.

Ty dávají pečujícím možnost na určitou dobu předat péči profesionálům, odpočinout si, vyřídit vlastní záležitosti nebo řešit své zdraví. Studie zdůrazňuje, že podpora neformálních pečujících nemůže být pouze finanční. Potřebují také srozumitelné poradenství, profesionální pomoc a jistotu, že v případě zhoršení stavu blízkého člověka existuje služba, která péči převezme.

Rozvoj domácích a komunitních služeb přitom neznamená, že pobytová zařízení přestanou být potřebná. Naopak budou stále důležitější zejména pro lidi s nejvyššími stupni závislosti a pro osoby s neurodegenerativním onemocněním, u nichž už domácí péče není bezpečná nebo dlouhodobě zvládnutelná.

Senior by neměl bloudit mezi dvěma systémy

Významnou slabinou současné péče je podle studie oddělení sociální a zdravotní oblasti. Člověk po propuštění z nemocnice může potřebovat současně ošetřování, rehabilitaci, pomoc s osobní hygienou i úpravu domácího prostředí. Jednotlivé části podpory se však řídí rozdílnými pravidly, financují je jiné instituce a rodina často musí návaznost služeb zařizovat sama.

Budoucí systém by měl fungovat tak, aby klient nepřecházel mezi zdravotní a sociální péčí bez potřebné návaznosti. Důležitou roli mohou sehrát také telemedicína, monitorovací zařízení a bezpečnostní technologie. Mohou včas zachytit zhoršení zdravotního stavu, omezit zbytečné hospitalizace a umožnit seniorovi zůstat déle doma. Technologie však lidskou péči nenahradí. Smysl mají tehdy, když jsou součástí dobře nastavené služby a pracovníci i klienti je umějí používat.

Důstojná péče vznikne jen kombinací více řešení

Hlavní závěr studie je jednoznačný: žádný jednotlivý typ služby budoucí potřeby seniorů nepokryje. Česká republika bude muset současně rozvíjet terénní, ambulantní, komunitní i pobytovou péči, propojit sociální a zdravotní služby, stabilizovat financování, získat nové pracovníky a systematicky podporovat rodiny.

Podstatné zároveň bude, aby dostupnost péče nezávisela na místě bydliště. Síť služeb se proto musí plánovat podle skutečných potřeb jednotlivých regionů a na základě spolehlivých dat. Stárnutí populace nelze zastavit, ale lze se na ně připravit. Rozhodnutí učiněná v příštích letech ovlivní, zda budou senioři moci žít bezpečně a důstojně a zda jejich blízcí unesou péči, aniž by přišli o vlastní zdraví, zaměstnání a běžný život.

Zpracovala redakce PROPRARODIČE
(zdroj: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR /
Studie dlouhodobé sociální péče v ČR připravená společností Deloitte)