Cestování za krásou: Co jsem objevila o ženské péči, duši a životě na Srí Lance

Když cestuji po světě, vždy mě fascinuje, jak ženy v různých kulturách pečují o své tělo, zdraví i duši. Každá země má vlastní tradice, rituály a malé tajemství krásy, která vychází z jejich životního stylu a propojení s přírodou. Postupně jsem si uvědomila, že tyto poznatky stojí za sdílení – nejen proto, že jsou zajímavé, ale protože mohou být inspirativní i pro nás. A vzhledem k tomu, že pracuji v „beauty byznysu“, je to možná trochu i moje profesionální deformace.

Srí Lanka, odkud jsem se nedávno vrátila, je první z mých zastávek na této „cestě za krásou“. Právě tady jsem si uvědomila, jak moc může být krása spojená s jednoduchostí, přírodou a tím, jak se cítíme uvnitř. A také to, že ženská péče nemusí být komplikovaná ani drahá, aby byla účinná. V dalších měsících bych se ráda podělila i o zkušenosti z jiných zemí, ale teď vás vezmu na místo, kde všechno začalo – na zelený ostrov vonící po kokosu, koření a buddhistickém klidu.

Ájurvéda na každém kroku: lékárny, které voní po koření

Jedním z mých prvních zastavení byla ájurvédská lékárna. Na první pohled obyčejný obchod, kde na dřevěných policích stály skleněné lahvičky s oleji, sušenými bylinami, hnědé papírové sáčky s kořením a ručně psané štítky, ale i obyčejné plastové dózičky. Všechno působilo neuvěřitelně opravdově, bez příkras.

Zaujalo mě, jak moc vychází péče o tělo z toho, co kolem nich roste. Kokosové palmy jsou tu všude a kokosový olej používají snad na všechno – ženy si s ním dělají noční zábaly na vlasy, mažou jím pleť, přidávají ho do masáží i do vaření. Když jsem viděla jejich husté, tmavé, lesklé vlasy, pochopila jsem proč.

Kurkuma je další zázrak, který mě okamžitě zaujal. Místní ženy ji míchají s medem, rýžovou moukou nebo růžovou vodou a nanášejí na pleť jako masku. Ne proto, že by „letěla“ nějaká kosmetická značka, ale protože to tak dělaly jejich babičky a prababičky. Všechno je tu přirozené, jednoduché a hluboce zakořeněné v tradici. A právě tahle jednoduchost ve mně vyvolala zvláštní pocit úcty – zatímco my se často ženeme za novými produkty, tady stačí pár základních bylinných pokladů, aby se člověk cítil dobře ve své kůži.

Buddhismus jako každodenní zpomalení

Srí Lanka je převážně buddhistická a já to cítila na každém kroku. Ne jako přísnou víru, ale jako jemnou atmosféru, která prostupuje každodenností.

Ženy tu velmi často vůbec nepijí alkohol. Ne proto, že by nemohly nebo nesměly, ale protože věří, že alkohol zakaluje mysl a škodí tělu – a že Buddha měl v tomhle pravdu. Místo večerní skleničky vína mají svůj malý rituál zklidnění, krátkou modlitbu nebo prosté nadechnutí v tichu.

A dvakrát denně se snaží zastavit. V chrámu, doma nebo jen v duchu. Tenhle moment přítomnosti je pro ně něco jako psychická hygiena. A i když žijí často velmi skromně, někdy i ve velmi tvrdých podmínkách, působí tak nějak tiše vyrovnaně. Možná je to právě tím – tím znovunalezením sebe sama několikrát za den.

Stíny mezi světlem: černá magie a závist

Nebudu si Srí Lanku idealizovat – i tady jsem narazila na lidské stíny. V některých vesnicích se stále věří, že závist či nepřejícnost se dá „poslat“ pomocí černé magie. Místní o tom mluví docela otevřeně. Přišlo mi to z našeho „racionálního světa“ až komické, jak si na každý dům či třeba auto věší dýně, limetky, papričky či amulety na ochranu. Berou to naprosto vážně.

Bylo zvláštní vidět vedle sebe buddhistickou laskavost a tyto staré lidové strachy. Ale pochopila jsem jednu věc: že lidská přirozenost je všude stejná. Každé místo na světě má své světlo a svůj stín.

Moje ájurvédská masáž: rituál, který mě znovuzrodil

Nejsilnější zážitek celé cesty ale přišel v jednom malém, tradičním ájurvédském centru. Rozhodla jsem se pro „pravou“ ájurvédskou masáž – a vůbec jsem netušila, co mě čeká.

Začalo to teplým olejem, který mi masérka pomalu lila na hlavu. Bylo to zvláštně meditativní, jako kdybych se vracela sama k sobě. Následovala masáž hlavy, která byla jemná, ale hluboce uvolňující. Pak přešla na celé tělo a já měla pocit, že každý sval, každé napětí, každý stres, který jsem si přivezla z domova, se rozpouští pod jejími dlaněmi.

Na konci ji vystřídal doktor, který mi v úvodu udělal i krátkou diagnostiku. V ruce měl duté dřívko – nástroj podobný naší verzatilce – a pomocí akupresury projel doslova celé moje tělo. Od hlavy až po paty, včetně dlaní a chodidel. Bylo to intenzivní, místy až bolestivé, ale zároveň jsem cítila, jak se něco uvnitř mě doslova odblokovává.

Po masáži mě zavedli do malé parní kabinky, kde se bylinný olej pomalu vsákl do mé kůže. Teplo mě objímalo a já měla pocit, že se rozpouštím spolu s posledními zbytky napětí. Když jsem vyšla ven, osušila se do ručníku a zhluboka se nadechla, připadala jsem si jako znovuzrozená.

Co jsem si odvezla

Srí Lanka mě naučila, že krása není o tom, co si koupíme, ale o tom, čemu věříme. Není o tom, kolik kroků má naše skincare rutina, ale jak moc jsme v souladu samy se sebou. A že někdy stačí kokosový olej, trocha kurkumy, pár minut ticha a respekt k vlastnímu tělu, aby se stal zázrak.

A možná právě proto mě tohle cestování tak naplňuje i profesionálně. V rámci svého působení v zakázkové výrobě parfémů, kosmetiky a potravinových doplňků často přemýšlím o tom, co opravdu dává smysl. A právě podobné cesty mi připomínají, že nejlepší inspirace vzniká v jednoduchosti, v přírodě a v autentických tradicích. Když pak pomáhám tvořit produkty pro naše klienty, chci, aby nebyly jen funkční, ale aby v sobě nesly i kus takové opravdovosti – šetrnost k přírodě a dotek něčeho skutečného.

Tahle cesta pro mě byla začátkem. A už teď vím, že chci psát další „cestopisy za krásou“. Každá kultura má totiž své vlastní tajemství ženské péče – a já je chci objevovat.

Autorka: Kateřina Koštoval