Města, která se učí stárnout s námi

Zákon, který zní jinak, než jsme zvyklí

Koncem května 2026 schválila berlínská poslanecká sněmovna něco, co v Německu ještě žádná spolková země neměla – zákon věnovaný přímo dobrému životu ve stáří. Jmenuje se výmluvně: "GutesLeben im Alter", tedy Dobrý život ve stáří.

Všimněte si té formulace. Neříká "budeme lépe pečovat o seniory". Říká "vytvoříme podmínky pro dobrý život ve stáří". A v tom je ten rozdíl – z lidí, o které se má někdo postarat, se stávají lidé, kteří si svůj život chtějí žít dál po svém.

Za zákonem stojí Zemská seniorská rada Berlín, která o něj usilovala řadu let. Podařilo se jí prosadit, že podpora starším lidem a plánování služeb pro ně přestává být dobrovolnou aktivitou jednotlivých městských částí a stává se povinností. Do konce roku má vzniknout jednotný postup pro celý Berlín a od ledna 2027 na to poputují peníze z rozpočtu. Seniorská rada navíc bude u tvorby pravidel sedět jako partner, ne jen jako připomínkující hlas. Sledují to i velké celoněmecké organizace seniorů – a jak řekla předsedkyně rady Eveline Lämmer, teď se na Berlín dívá celá republika.

Inspirace odjinud: nejde jen o péči, jde o celé město

Berlín v tom ale rozhodně není sám. Podobným směrem se dávno vydala i další evropská města, jen každé jinak.

Nizozemsko vsadilo na myšlenku stárnutí doma – tedy ve vlastní čtvrti, mezi sousedy, ne v ústavu. Aby to fungovalo, musí spolu ladit bydlení, doprava, digitální služby i to, jak vypadají chodníky a parky.

Manchester se stal jedním z nejznámějších "age-friendly" měst Evropy. Starší lidé tam přímo pomáhají plánovat nové projekty, město podporuje jejich dobrovolnictví i zaměstnání po padesátce a systematicky bojuje proti ageismu.

Irsko zvolilo cestu sítě měst místo jednoho zákona – do programu Age Friendly Ireland je zapojená prakticky každá obec a každá si dělá vlastní plán: od laviček přes dopravu až po mezigenerační setkávání.

A pak je tu roztomilý příklad z polské Vratislavi – bezplatná doprava na hřbitov pro lidi nad 70 let, městský "zlatý řemeslník", který přijede vyměnit žárovku, desítky komunitních center otevřených denně. Vratislavští urbanisté k tomu říkají jednu krásnou větu: Když navrhnete město přívětivé pro starší lidi, vznikne město lepší pro všechny.

Podobným směrem míří i Světová zdravotnická organizace, která už od roku 2007 pomáhá stovkám měst po celém světě plánovat rozvoj s ohledem na starší obyvatele – od dopravy přes bydlení až po zapojení do veřejného života.

Nová slova pro nové stáří

Když se podíváte, jaká slova se v těchto projektech nejčastěji objevují, uvidíte jasný posun. Mizí péče, nemoc, závislost, domov pro seniory. Přibývá samostatnost, sousedství, dostupnost, celoživotní učení, digitální dovednosti, zapojení, důstojnost.

A dobrá zpráva na závěr: spoustu z toho už dnes v Praze (i dalších místech ČR) reálně děláme – ať už jde o digitální vzdělávání, pravidelný pohyb, trénink paměti nebo mezigenerační setkávání, jak to nabízí třeba organizace Právě teď! o.p.s. Chybí nám jen to, co má teď Berlín – aby se z dobré praxe stal systém, na který se může spolehnout každý.

Autor: Hana Čepová, Právěteď! o.p.s.