Mezinárodní den seniorů: 7 otázek, které stojí za to si položit o bydlení, penězích a dědictví

1. Kdybych měl každý měsíc o 20 000 korun více, změnil bych něco?

Možná ne.

A to je naprosto v pořádku.

Ale zkuste si tu částku opravdu představit.

Cestovali byste více? Dopřáli si lepší péči? Přestali počítat každou větší útratu? Pomohli vnoučatům? Zaplatili si někoho na práci, kterou už dělat nechcete?

Pokud je odpověď „ano“, přichází druhá otázka:

Proč to dnes neděláte?

2. Pro koho vlastně svůj byt nebo dům držím?

„Jednou to dostanou děti.“

To je krásný důvod, pokud je to skutečně vaše přání.

Ale stojí za to zjistit ještě jednu věc:

Chtějí to také vaše děti?

Některé ano.

Jiné už vlastní bydlení mají. Žijí v jiném městě. Nemovitost by po vás stejně prodaly.

A některé vám možná řeknou něco, co jste nečekali:

„My to nepotřebujeme. Raději si ty peníze užij.“

Není špatně něco dětem odkázat.

Ale byla by škoda žít deset nebo dvacet let skromněji jen kvůli očekávání, které ve skutečnosti nikdo nemá.

3. Je pro mě důležitější byt vlastnit, nebo v něm bezpečně bydlet?

Tyhle dvě věci vypadají na první pohled stejně.

Nejsou.

Pro někoho je vlastnictví zásadní. Dává mu pocit jistoty a kontroly a nechce se ho vzdát.

Pak má smysl hledat řešení, které vlastnictví zachová.

Jinému člověku jde především o něco jiného:

„Chci tady zůstat až do konce života.“

Pokud je pro vás nejdůležitější právě bydlení, existují i možnosti, při kterých lze hodnotu nemovitosti využít a přitom si právo bydlet doma právně zajistit.

To ale není rozhodnutí na jedno odpoledne.

A už vůbec ne pod tlakem.

4. Kolik peněz potřebuji – a kolik mi stačí mít ve zdech?

Řekněme, že člověk vlastní byt za osm milionů korun a na účtu má dvě stě tisíc.

Je bohatý?

Nebo není?

Obojí může být pravda zároveň.

Nemovitost může být skvělé zabezpečení. Zároveň se z ní ale nezaplatí oprava zubů, dovolená ani každodenní pomoc, pokud ji jednou budete potřebovat.

Proto není důležitá jen hodnota majetku.

Důležité je i to, jakou část svého majetku můžete skutečně používat pro život.

5. Udělal bych stejné rozhodnutí, kdybych věděl, že budu žít ještě patnáct let?

Tohle je možná nejtěžší otázka.

Ve vyšším věku máme někdy tendenci uvažovat, jako by před námi zbývalo už jen krátké období.

„Mně už to nějak stačí.“

Jenže pár let může být deset let. Patnáct. Někdy mnohem více.

A rozdíl mezi „nějak to zvládnu“ a „budu si žít dobře“ může být za takovou dobu obrovský.

Nikdo nevíme, kolik času máme.

Právě proto možná stojí za to plánovat další roky jako život, ne jako čekání.

6. Komu bych dovolil radit vlastní mamince?

Kdykoli jde o nemovitost a velké peníze, zbystřete.

Nevěřte řešení jen proto, že zní jednoduše.

Ptejte se na hodnotu nemovitosti. Na smlouvy. Na práva, která vám zůstávají. Na to, co se stane v nepříjemných scénářích.

Vezměte si čas.

Proberte rozhodnutí s někým blízkým.

A u zásadních právních kroků využijte nezávislou právní radu.

Dobrá nabídka přežije i vaše otázky.

A dobrý poradce by vám měl být schopen říct také:

„Pro vás tohle vhodné není.“

7. Co když zjistím, že nechci měnit vůbec nic?

Pak jste možná získali tu nejlepší možnou odpověď.

Smyslem není přesvědčit každého seniora, aby se svým bytem něco dělal.

Smyslem je vědět, že jste se rozhodli vědomě.

Že svůj byt držíte proto, že to chcete.

Že jej chcete odkázat právě tomu, komu jej odkázat chcete.

A že současná finanční situace vám umožňuje žít způsobem, se kterým jste spokojeni.

Pak opravdu není co řešit.

Máte osmou otázku? Přineste ji 1. října na Kampu

Ve čtvrtek 1. října, na Mezinárodní den seniorů, se v Lichtenštejnském paláci na Kampě koná mezigenerační festival miXage.

Budu tam také jako návštěvník.

A říkal jsem si, že místo dalšího článku nebo telefonátu může být příjemnější si prostě na půl hodiny sednout osobně.

Pokud řešíte svou nemovitost, peníze na stáří, budoucí dědictví nebo jen přemýšlíte, jaké máte možnosti, rád se s vámi potkám.

Nemusíte si přinést smlouvy.

Nemusíte znát přesnou cenu svého bytu.

A nemusíte vůbec vědět, co chcete udělat.

Stačí přinést otázku.

Můžeme společně probrat, co je ve vaší situaci možné, na co si dát pozor a jestli vůbec dává smysl něco měnit.

Pokud se chcete na miXage potkat, napište mi předem přes Zlaté stáří. Domluvíme konkrétní čas, ať se mezi programem festivalu nemusíme hledat.

A jestli mi chcete položit opravdu dobrou otázku, zkuste třeba tuhle:

„Kdyby to byl váš byt a váš život, co byste dělal vy?“

Možná vám neodpovím jednou větou.

Ale právě takové rozhovory podle mě mají smysl.

Autor: Tomáš Erben, Zlaté stáří