Nejbohatší generace v historii Česka? Možná právě dnešní senioři

Jenže člověk takový zázrak možná ani nepotřebuje. Možná vás překvapí, že mezi námi už dnes žijí statisíce lidí, kteří vlastní majetek v hodnotě několika milionů korun. A přesto by je samotné nikdy nenapadlo o sobě přemýšlet jako o milionářích.

Ve své praxi se často setkávám se seniory, kteří se za majetné nepovažují. Přitom vlastní byt nebo dům, jehož hodnota během posledních desetiletí vzrostla na několik milionů korun. Nevyhráli v loterii ani nezdědili pohádkové jmění. Jen si své bydlení pořídili v době, kdy byly ceny nemovitostí úplně jinde než dnes.

Nevyhráli ve Sportce. Jen se narodili ve správnou dobu

Dnes na pořízení vlastního standardního bytu potřebujete 13 ročních platů. Kdyby tedy člověk nic neutrácel a každou korunu šetřil. Tenhle handicap se mladším generacím bude těžko dohánět.

„Byt jsem dostal od fabriky.“ “Při privatizaci mi vrátili barák”. „Bydleli jsme ve státním bytě, který jsme později odkoupili.“ „Družstevní byt nás tehdy vyšel na pár desítek tisíc.“… Právě s podobnými příběhy se při své práci setkávám nejčastěji.

Nikdo z vás tehdy netušil, že hodnota těchto nemovitostí jednou vyroste na několik milionů korun. Všichni z vás, kteří jste své bydlení pořizovali v době, kdy byly ceny nemovitostí nesrovnatelně nižší než dnes, jste neplánovali jednou zbohatnout. Postupně jste spláceli půjčky od rodičů, investovali jste do oprav a zvelebovali svůj domov. A pak se to prostě stalo.

Ať už za tím stála ekonomika, privatizace, růst cen nemovitostí nebo prostě vývoj doby, výsledek je dnes zřejmý. Hodnota mnoha bytů a domů vzrostla způsobem, který si jejich majitelé před třiceti lety nedokázali představit.

Tichá výhra v loterii

Ne, nevyhráli jackpot. Přesto se mnozí z vás stali součástí jedné z největších majetkových proměn v novodobé historii České republiky.

Stačí se podívat na vývoj cen nemovitostí za posledních dvacet nebo třicet let. Byty a domy, které byly kdysi dostupné běžným zaměstnancům, jsou dnes luxusním artiklem.

Tato změna proběhla tak postupně, že si ji mnoho lidí ani neuvědomilo.

Když totiž každý den vstáváte ve stejném bytě, těžko máte pocit, že jste prospali noc v multimilionářském sídle.

Proč se tedy necítí bohatí?

To je možná nejzajímavější otázka. Většina lidí nevnímá své bohatství podle hodnoty majetku. Posuzuje ho podle toho, kolik peněz jí každý měsíc přijde na účet. Nebo podle jeho zůstatku.

A tak vzniká zvláštní paradox.

Člověk může vlastnit byt za několik milionů korun a současně přemýšlet, zda si může dovolit novou ledničku, lepší zdravotní péči, lázně nebo vysněnou dovolenou. Prostě jen nikdy nezačal vnímat vlastní bydlení jako součást svého finančního zabezpečení.

Stáří dnes vypadá jinak než dřív

Dnešní senioři nechtějí pouze sedět doma a čekat, co přinese další rok. Chtějí cestovat, věnovat se svým koníčkům, trávit čas s rodinou a pokud možno zůstat co nejdéle ve svém domově. Současně ale řeší rostoucí náklady na život, zdravotní péči nebo pomoc v domácnosti.

Právě proto se stále častěji objevuje otázka, zda by hodnota nemovitosti nemohla být jedním z nástrojů, které pomohou zajistit větší klid a svobodu v pozdějším věku. Možná totiž největší výhrou není rekordní jackpot. Možná je jí možnost prožít stáří s větším klidem, větší svobodou a bez zbytečných finančních starostí.

Autor: Tomáš Erben, Zlaté Stáří