Renata Zichová: Aniball INCO vrací ženám důstojnost i kontrolu nad tělem

Renčo, většina lidí tě má spojenou s porody a Aniballem pro těhotné. Co tě přivedlo k tématu inkontinence?

Upřímně – zase život. Nejdřív jsem řešila hlavně přípravu žen na porod, ale pak přišlo období po porodu a najednou jsem kolem sebe začala slyšet témata úniku moči, oslabeného pánevního dna atd. A protože ženy ví, že se tímhle tématem zabývám, nestyděly se svěřovat. Tehdy mi došlo, kolika žen se to vlastně týká! Statistiky říkají každá druhá, ale moje zkušenost je, že se s tím v nějaké fázi potká skoro každá z nás. INCO tak vzniklo přirozeně z aktuálních potřeb mých i žen kolem mě a vlastně vychází i z jedné z mých největších životních hodnot – prevence.

Inkontinence je pořád trochu tabu. Proč je podle tebe pro lidi tak těžké o tom mluvit – i v rodině?

Protože je to hodně intimní téma a spousta lidí to bere jako osobní selhání. Často si řeknou, že je to prostě daň za porod nebo za věk. Přitom je to jen signál těla, že něco potřebuje péči. Jenže místo aby se o tom mluvilo normálně, ženy to často roky tají, přizpůsobují tomu život a berou to jako něco, co prostě musí vydržet. A přitom řešení existuje. Jen je potřeba začít o těch věcech mluvit.

Často slýcháme větu: „K tomu se prostě ve stáří dojde.“ Je únik moči opravdu nevyhnutelnou součástí stárnutí?

Tohle je jedna z nejčastějších a zároveň nejvíc škodlivých vět, které kolem sebe slyšíme. Pravda je, že inkontinence není normální součástí stárnutí. Ano, s věkem se tělo mění – svaly mohou slábnout, reakce nejsou tak rychlé jako dřív. Ale stejně jako se dají posilovat ruce nebo nohy, dají se správně „posilovat“ i svaly pánevního dna, které mají únik moči na starosti. Věk sám o sobě rozhodně není důvodem to vzdát.

Můžeš jednoduše vysvětlit, jak Aniball INCO funguje a v čem je jiný než klasické cviky, které lidé znají třeba od fyzioterapeuta?

Ženy většinou tuší, že by měly cvičit, ale často si nejsou jisté, co přesně mají dělat a jestli to nepřehánějí. A to je důležité – svaly pánevního dna se totiž nemají urputně posilovat, ale spíš umět dobře zapojovat podle momentální potřeby. Přílišné nebo nesprávné posilování jim může naopak uškodit, protože ztratí svou přirozenou pružnost. A věř mi, že přesto takových nevhodných, ale stále doporučovaných pomůcek a cviků bohužel existuje hodně.

Zatímco Aniball INCO funguje jako jemný pomocník, který pomáhá vrátit rovnováhu mezi aktivací a uvolněním svalů. Žena zjistí, jak svaly zapojit přiměřeně a správným způsobem. Nejde o výkon ani o sílu, ale o vědomou, šetrnou práci se svaly, které běžně ani nevnímáme.

Právě díky tomu pomáhá INCO nastavit zdravý balanc pánevního dna, který je zásadní pro dobré fungování orgánů i pro celkový pocit jistoty v těle. A v tomto je Aniball INCO opravdu unikátní.

Komu všemu může INCO pomoct? Jsou to jen starší ženy v menopauze?

Inkontinence se rozhodně netýká jen starších žen v menopauze. Může potkat ženy v jakémkoli věku – mladší po porodech, ženy, které rodily císařským řezem, ale i mladé a bezdětné ženy. Svou roli může hrát hormonální nerovnováha, dlouhodobý stres, jednostranná zátěž, sport, sedavý způsob života nebo i opakované „zatahování“ břicha. INCO může pomoci širokému spektru žen, bez ohledu na věk nebo mateřství. Neřeší jen následky, ale působí preventivně.

Má smysl začít cvičit i ve chvíli, kdy už problémy s inkontinencí trvají delší dobu?

Určitě. I když potíže trvají roky, svaly nezapomněly, jen potřebují jemný impulz a pravidelnost. Zlepšení nemusí přijít ze dne na den, ale ženy si brzy všimnou, že mají lepší kontrolu, větší jistotu a hlavně méně strachu z běžných situací – smíchu, kašle nebo cesty ven. Nikdy není pozdě začít se o své tělo starat s laskavostí.

Co bys vzkázala ženám, které  si říkají: ‚Už je pozdě, s tím se nedá nic dělat‘?

Řekla bych jim, že není pozdě. Inkontinence není selhání, ani ostuda. Naše tělo si pozornost a péči zaslouží a ta může přijít i v sedmdesáti. Každý malý krok má smysl – už jen to, že člověk znovu získá pocit kontroly a důvěru ve své tělo, může zlepšit náš život.

Rozhovor vznikl ve spolupráci: Renata Zichová, Kateřina Koštoval a redakce Proprarodiče