„Co neuděláte z očí do očí, nedělejte ani na internetu,“ říká JUDr. Markéta Kohút

Věnujete se trestnímu právu i právu v oblasti nemovitostí. Jsou si tyto obory hodně vzdálené, nebo lze najít nějaký průsečík?

Upřímně bych neřekla, že jde o propojené světy – trestní právo a nemovitosti jsou spíš dvě úplně odlišné oblasti, a to jak typem práce, tak způsobem uvažování i tím, s jakými situacemi a emocemi se člověk setkává. Právě proto mě ale baví jejich kombinace – díky trestnímu právu jsem zvyklá dívat se na věci v širších souvislostech, přemýšlet nad motivy lidí a nad tím, kde může vzniknout problém, a to se pak promítá i do smluv k nemovitostem. A naopak práce s nemovitostmi člověka učí velké pečlivosti, detailní kontrole dokumentů a „papírů“, což je obrovská výhoda i v trestních spisech.

Mně osobně tahle kombinace vyhovuje – díky trestnímu právu jsem zvyklá dívat se na věci hodně do hloubky a přemýšlet nad tím, jak se co může „pokazit“. To se u smluv k nemovitostem hodí, protože včas odhalené riziko často ušetří klientům spoustu starostí i peněz.

Trestní právo bývá ve filmovém světě často drsné a konfrontační. Jak vnímáte své postavení ženy v této oblasti a v čem vidíte své profesní přednosti?

Trestní právo ve filmech (zvláště v těch amerických) je často hlavně o show – křik v soudní síni, bouchnutí do stolu, dramatické zvraty. Skutečná práce obhájce v České republice je ale mnohem víc o klidu, trpělivosti a systematické přípravě. Jako žena vnímám jako velkou výhodu empatii – umět klientovi naslouchat, vysvětlit mu, co se děje, lidsky a bez složité právničiny. Zároveň jsem ale zvyklá držet si profesionální odstup a nenechat se vtáhnout do emocí případu víc, než je zdravé.

A možná je někdy paradoxně i výhodou, že mě v trestním právu jako ženu (ještě k tomu blondýnu :-D ) někteří zpočátku trochu podceňují – a o to větší překvapení pak bývá, když zjistí, že vím přesně, co dělám, mám případ detailně nastudovaný a umím být v jednáních i velmi důrazná, když je to potřeba.

Z pozice obhájkyně/zástupkyně, se setkáváte s případy mladých lidí, kteří se dostanou do střetu se zákonem. Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se mladí lidé v právní oblasti dopouštějí (např. v online prostředí)?

Ano, s případy mladých lidí se setkávám poměrně často. Dnes se hodně problémů přesunulo do online světa – tam mají mladí (resp. nejen mladí) pocit, že „na internetu se to nepočítá“, ale zákon to vidí jinak. Časté jsou různé formy kyberšikany, sdílení cizích fotek bez souhlasu, posílání intimních fotek, které pak někdo zneužije, nebo různé podvodné „výdělky“ a rychlé půjčky, kterým nerozumí.

Typickou chybou je také to, že bez čtení odklikávají různé podmínky, souhlasy a smlouvy – a až když přijde problém, zjistí, k čemu se vlastně zavázali. Kdybych měla říct jednu větu pro mladé: co neuděláte z očí do očí, nedělejte ani na internetu – a co byste se báli přečíst nahlas rodičům nebo prarodičům, to raději neposílejte vůbec.

A ještě jedna věc, které se bohužel týká i dospělých. Doporučila bych, aby nereagovali na e-maily typu: „jsem vaše vzdálená příbuzná z Nigérie, zdědil/a jste milion eur, stačí jen kliknout na odkaz“. Ne, takto život opravdu nefunguje.

Advokacie vyžaduje vysoké nasazení a schopnost rychlého řešení nečekaných problémů. Co děláte pro svou mentální hygienu, aby Vás stres z náročné sporné agendy nepřemohl? Máte nějaký ranní rituál, který Vám pomáhá připravit se na konfrontační den, nebo naopak rituál, který Vám pomůže po náročném soudním jednání "vypnout" a vrátit se do klidu?

Bez mentální hygieny by to v advokacii nešlo. Mně velmi pomáhá pohyb – i krátká procházka, cvičení, tenis nebo jen to, že se po práci projdu bez telefonu a „vyvětrám hlavu“. Manžel je také advokát a věnuje se trestnímu právu, takže je pro nás někdy výzva opravdu vypnout a doma se nebavit o práci, obzvlášť když oba řešíme náročné kauzy.

Ráno mám ráda chvíli v klidu – dobrá snídaně, káva a pár minut, kdy si v hlavě projdu, co mě čeká. Snažím se do dne nevstupovat tak, že hned po probuzení otevřu e-mail.

Po náročném soudním jednání mi pomáhá změnit prostředí: převléct se z „taláru“ do civilu, dát si něco dobrého k jídlu, být s rodinou a bavit se o úplně jiných věcech. Učím se také jednu důležitou věc – umět si říct „dnes už stačí“ a opravdu zavřít počítač.

Je těžké si v takto náročné profesi vyhradit čas čistě pro sebe a své zájmy? Jak vypadá Váš ideální víkend, kdy se nemusíte věnovat právu?

Upřímně – někdy je to těžké. Advokacie má tendenci „přerůst“ do celého života, pokud si člověk nenastaví hranice. Často to začíná nenápadně – jen jeden e-mail večer, jeden telefon o víkendu a najednou zjistíte, že vlastně neodpočíváte vůbec. Můj ideální víkend je takový, kde jsem co nejméně online. Výlet do přírody, procházka se psem, čas s rodinou, dobré jídlo a třeba i odpoledne s knihou nebo filmem. Nemusí to být nic „instagramově dokonalého“, nejvíc si cením momentů, kdy nikam nespěchám a nikdo po mně nic nechce.

Děkujeme Vám za rozhovor i cenné rady, které si my v redakci (a věříme, že i naši čtenáři) vezmeme k srci a budeme více přemýšlet, než něco odsouhlasíme.

Rozhovor vznikl ve spolupráci Advokátní kancelář ELEMENTZLEGAL a redakce webu Proprarodiče