Leona Machálková: Z učitelky popovou zpěvačkou

Na vysoké škole jste vystudovala obor český jazyk a dějepis, máte titul Mgr., učila jste i na Pražské konzervatoři. Lákalo vás někdy stát se učitelkou?

Tak rozhodně mě to lákalo ve věku, kdy jsem studovala na gymnáziu v Přerově a vybrala jsem si studium na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Koneckonců, kromě toho, že jsem si jako dítě hrála na zpěvačku nebo prodavačku v potravinách, velmi ráda jsem si hrála také na paní učitelku. Měla jsem třídní knihu, s fiktivními žáky jsem psala písemky a moc ráda jsem je také opravovala a známkovala. Fascinovala mě červená propiska. Po absolutoriu v Olomouci v roce 1990 jsem se vydala do Prahy na volnou nohu a přála jsem si uspět jako zpěvačka. K učení jsem se dostala po spoustě let. Znala jsem se velmi dobře s paní profesorkou Lídou Nopovou, se kterou jsem spolupracovala při nahrávání vokálů ve studiích, a ta mi nabídla, abych učila studenty na Pražské konzervatoři na popovém oddělení obor interpretace. Moc mě to bavilo a ráda na tu dobu vzpomínám.

Na naší hudební scéně se pohybujete již pětatřicet let. Změnila se za tu dobu nějak – například je obecenstvo náročnější, nebo naopak klidnější…

Troufám si tvrdit, že se vše velmi radikálně změnilo. Začínala jsem v 90. letech a díky divadlu, muzikálům a také štěstí jsem uspěla i jako sólová zpěvačka. Natáčela jsem alba, pravidelně jsem se objevovala v televizích, kde jsem se mohla prezentovat jako zpěvačka, a to vše se rozhodně promítlo do mé kariéry a také popularity. Dnes je všechno jinak, vše se přesunulo na internet, a všichni se tak o sebe musíme postarat sami, jak se říká, každý hospodaří na svém písečku. I já mám manažera, se kterým spolupracuji na svých koncertních aktivitách, připravujeme nové písničky, točíme videoklipy, ale už ve své režii, nikdo nám nepomáhá, jen spřízněné duše a blízcí podporovatelé. Co se týče publika, myslím si, že je dnes mnohem náročnější, protože k nám přijíždějí zahraniční globální hvězdy, se kterými jsme srovnáváni. Tomu se nelze ubránit.

Co nakonec rozhodlo, že jste se stala profesionální zpěvačkou?

Během studií jsem aktivně zpívala se dvěma kapelami, vyhrávali jsme nejrůznější soutěže jako Porta, objevovali jsme se na prestižních akcích, jako byly Vokalíza, jazzové festivaly, Rockfest, Klubová tvorba a podobně. Přišla sametová revoluce a entuziasmus s ní spojený rozhodl, abych šla na volnou nohu a upozadila obor, který jsem vystudovala, tedy učitelství češtiny a dějepisu. V Praze jsem zpívala v nejrůznějších klubech, ale také na ulici jako pouliční umělkyně, do roka jsem se ovšem díky úspěšnému konkurzu dostala k panu Jiřímu Suchému do Semaforu a začala jsem moderovat v rádiu. Spousta mých dalších aktivit jako práce studiové vokalistky a zpívání v kapele Znamení dechu pokračovalo. Prostě jsem makala jako o život, chodila jsem také na soukromé hodiny zpěvu a šla jsem tedy cestou srdce – zpívat a zpívat...

Začínala jste tedy v pražském hudebním divadle Semafor, záhy přišly na řadu role v úspěšných muzikálech Dracula a Jesus Christ Superstar. Co vás na muzikálech baví?

Než jsem se sama na divadelní prkna postavila, viděla jsem jako divák spoustu oper, operet i nějaký ten muzikál. Ta podívaná, která spojovala zpěv s herectvím a v některých případech také tanec, se mi vždy moc líbila a určitě jsem podvědomě po něčem takovém toužila. Praxe mi potvrdila, že je to tak. Spolupracovala jsem s těmi nejlepšími u nás a cítila jsem se na jevišti šťastná. Díky motivacím, kterých se mi dostávalo od režisérů i kolegů, jsem si byla jistá, že do muzikálu rozhodně patřím, že jsem tam doma. Také divácká odezva mi dodávala ten správný pocit, že se nemýlím.

Zpíváte si doma někdy? A pokud ano, tak jaké písničky máte vy sama nejraději?

Zpívám doma každý den, většinou jsou to nejrůznější hlasová cvičení, korepetice písní, kterými se připravuji na své koncerty, nebo se také stále učím něco nového. Nemůžu říct, že bych měla nějaké písničky raději než jiné, ale jak už to tak bývá, něco vám prostě sedne víc než to druhé. S chutí si vždy zazpívám něco od Karla Svobody jako například Jsi můj pán nebo Jdi za štěstím, ale také nádhernou šansonovou baladu S nebezpečnou známostí, kterou mi napsal společně s textařkou Gabrielou Osvaldovou. Momentálně si vychutnávám písničku Sama ve tvém svetru, skladbu, ke které napsal text můj nejdůležitější textař Václav Kopta a zhudebnil ji ke konci svého života úžasný Vašo Patejdl. Lidé na ni dobře reagují, a tak jsem na ni ve spolupráci s režisérem F. A. Brabcem natočila videoklip. Je k vidění na mém YTB Leona Machálková Official.

Když byl váš syn Artur malý, zpívala jste mu?

Tak to je fakt dobrá otázka. Snažila jsem se mu zpívat, ale často mi říkal, ať toho nechám. Neměl ani rád, když jsem doma cvičila. To víte, děti jsou nevyzpytatelné. Časem se uvolnil a rozhodně byl rád, že jsem zpěvačka, a také dobrovolně chodil na mé koncerty nebo do divadla na muzikál. Měl a má také rád spoustu mých kolegů a kolegyň, o hudbu se zajímá a má ji moc rád. Hlavně tu černou...

Syn v současné době studuje na vysoké škole v Itálii design. Vypadá to, že v jeho případě nepadlo jablko daleko od stromu a zdědil tak designérské geny po svém otci Bořku Šípkovi?

Vypadá to tak, jak říkáte. Pro svůj zájem o design se rozhodl vystudovat v Miláně univerzitu IED Milano, kde již obhájil bakalářskou práci v oboru interiérový design a pokračuje magisterským studiem v oboru produktový design. Obor ho baví, školu hodnotí jako výbornou, stejně tak jako to, že je v kontaktu s lidmi na stejné vlně z nejrůznějších zemí, a to si vždy přál.

Foto archiv Leony Machálkové

Dokončení rozhovoru v Době seniorů č. 03/2026