Veronika Žilková: pro vnoučata jsem babička, ne paní z televize
Na divadelních prknech i televizních obrazovkách se objevuje téměř pětačtyřicet let. Pochází z umělecké rodiny, zpočátku se věnovala lidovému tanci, ale v jejím životě poměrně záhy zvítězilo herectví. Roky působila v několika zejména pražských divadlech, zahrála si v dlouhé řadě televizních seriálů, filmů, pohádek, komedií, úspěšná je také v dabingových rolích. Veronika Žilková je také držitelkou Českého lva. V divadle se objevuje stále, v současné době ji mohou diváci vídat například v Divadle Broadway v muzikálech Lotrando a Zubejda nebo Okno mé lásky. V životě jí v současné době dělají nejvíce radost čtyři vnoučata.
Zdroj: cs.wikipedia.org
Změnila jste se nějak poté, co jste se stala poprvé babičkou?
Je to přece jen rozdíl být rodičem a prarodičem. Prarodič má velký strach o vnouče, ale ještě větší strach má o jeho rodiče, tedy svoje děti. Takže narozením vnoučat se celkově strach zdvojnásobil. Ale zároveň se i zdvojnásobila možnost zažít velkou radost.
Máte vnoučata ve věku 13, 8 a 2,5 roku. Je náročné pro ně vymýšlet program?
Mám ještě jedno vnouče, pětileté. Vymýšlení programu pro děti mám moc ráda. Dětem je třeba se věnovat a vžít se do jejich zájmů. Vždy při sestavování programu ale respektuji jejich názor. Snažím se, aby se mnou zažily něco, na co rodiče pochopitelně nemají čas.
Na co jste jako babička nejvíce pyšná?
Na své děti, protože díky nim mám vnoučata.
Když vás vidí vnoučata v televizi, komentují to nějak?
Ne, protože se nedívají. Jsem přeci babička, nejsem paní z televize.
Na divadelních prknech se pohybujete již pětačtyřicet let. Baví vás hraní stále?
Ano, baví mě. A o to víc, když diváci odchází z představení s dobrou náladou.
Mívala jste někdy před představením v divadle nebo před televizní kamerou trému?
Ta k tomu rozhodně patří. Není to strach, je to zodpovědnost.
Rozhovor vyšel v Době seniorů č. 11/2025
