Soutěž o nejjemnější ruce
První jarní výlet po dlouhé zimě je pro každé dítě malým svátkem. Vůně rozkvetlého hájku, dobrodružství u potoka a tatínek, který ví o přírodě všechno. Příběh Dany Límové nás zavede na hráz Počernického rybníka, do míst, kde kvetou plicníky a pod hladinou se schovávají drobné poklady. Jak dopadlo jedno odvážné setkání malé holčičky s obyvatelem potoka? Dozvíte se ve vzpomínce na to, čí dlaně byly nakonec ty nejjemnější.
Zdroj: Open AI
Měla jsem v oblibě, když mne tatínek hladil svýma hebkýma doktorskýma rukama. Ne, nebyl lékař, byl medicínský zoolog, ale o ruce si dbal. Maminka je měla plné mozolů od domácích prací.
Všichni jsme rádi trávili čas v přírodě, obzvláště po zimě jsme se nemohli dočkat prvního jarního výletu. Jeli jsme autobusem na okraj Prahy, vysedli v Dolních Počernicích a cestou kolem zahrádkářské kolonie došli na hráz Počernického rybníku. Tradičně jsme se zastavili u výpusti lemované hájkem, kde kvetly sasanky, plicníky a jiné jarní rostlinky. Tatínek se jako obvykle sklonil k malému potůčku, odkud lovíval rybičky, škeble a podobně.
Tentokrát vytáhl ani ne dvoucentimetrového ráčka. Ukazoval mi ho a konstatoval, že takový malý nic nedělá, ani do kůže se ještě nezaštípne. Důvěřivě jsem natáhla ruku, aby ho tam položil. V hrsti se ráček prohnul a klepítka mi zabořil do dlaně. Vyjekla jsem a obrátila ruku dlaní dolů. V bolesti jsem třepala celou paží, klepetáč se mne však držel o to intenzivněji. Až vyděšený otec ho stiskl ze stran a zvíře se konečně pustilo. Rozhodl, že moje dlaň je ještě jemnější než ta hebká doktorská.
Autorka: RNDr. Dana Límová
