Naše babička se neuvěřitelně změnila

Máme závažný problém. Naše babička se změnila k nepoznání. Nejen, že zapomíná, ale začíná být až zlá. Schovává nám věci, odmítá stravu, pak návštěvám vykládá, že jí nedáme najíst, tvrdí, že jí vypínáme TV, a podobně. Podepisuje smlouvy o koupi zboží. Syn říkal, že je nějaká pomoc od soudu, aby byla chráněna před následky svého jednání a my nakonec také. Kde začít a co dělat?

E. Z. Brno

Pokusím se srozumitelně shrnout odpověď na tento nejednoduchý problém:

Syn asi myslel omezení svéprávnosti babičky. V dnešní podvodné době si myslím, že bude rozhodnutí soudu třeba. Soud vymezí rozsah omezení babičky, jinak řečeno, v jakých věcech nebude odpovídat za své jednání. Taktéž ustanoví babičce opatrovníka, ale toto je otázka samostatného článku.

Soud rozhoduje na základě žádosti a důkazů. K zajištění důkazů doporučuji nejprve navštívit praktického či odborného lékaře a svědky s prosbou o svědeckou výpověď u soudu. Soud provádí velmi podrobné šetření, aby možnosti omezení nemohlo být zneužito.

Soud rozhoduje tak, aby jeho rozhodnutí bylo co nejmenším zásahem do práv člověka.

Jeho rozhodnutí je v případě zlepšení zdravotního stavu změnitelné, tuto možnost soud znovu prošetřuje. Soud rozhoduje pouze o omezení svéprávnosti v určité věci, nikoliv o zbavení, a to jen na určitou dobu.

Pokud se stav tohoto člověka nezlepší, nebo naopak zhorší, je nezbytné podat včas soudu návrh na jeho prodloužení.

Právní úpravu najdeme v platném občanském zákoníku. V první řadě je třeba vědět, že každý člověk má již od okamžiku narození právní osobnost, tj. způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, zatímco plně svéprávným, tj. způsobilým nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, se člověk stává až nabytím zletilosti, tj. dovršením osmnáctého roku věku.

Pokud takový problém u babičky řešíte, je třeba naplnit zákonem dané podmínky:

1. Je vždy třeba podat žádost na soud, předložit důkazy (např. lékařské vyšetření, svědectví apod.)
2. Zákon stanoví, že člověka lze v jeho svéprávnosti pouze omezit, nikoli zbavit.
3. Pokud soud omezí člověka v jeho svéprávnosti, činí tak na dobu určitou, uvedenou v soudním rozhodnutím.

Shrnutí:

• K omezení svéprávnosti může dojít jen pravomocným soudním rozhodnutím, vydaným za podmínek uvedených v občanském zákoně a jen na určitou dobu.
• Omezení svéprávnosti má být vždy ku prospěchu omezovaného člověka.
• K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se omezení týká, a to s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti.

Právní účinky omezení zanikají uplynutím doby uvedené v rozhodnutí soudu.

Autorka: JUDr. Zdeňka Vejvalková, odborný poradce RS ČR, poradna Brno

Článek vyšel v Době seniorů 04/2025