Omezení svéprávnosti u starších lidí: kdy dává smysl a jak postupovat
Omezení svéprávnosti je krajní krok, jak ochránit člověka, který už nezvládá některé důležité věci (třeba správu svých financí nebo uzavírání smluv) z důvodu duševní poruchy, která není jen přechodná. Vždy se hledá co nejjemnější řešení – často stačí „pomocník“ při rozhodování nebo zastoupení blízkým, a teprve když to nestačí, rozhoduje soud o omezení svéprávnosti osoby a jmenuje jí opatrovníka.
Zdroj: Open AI
Co je to „svéprávnost“ a proč se někdy omezuje
Svéprávnost znamená schopnost člověka samostatně právně jednat – uzavírat smlouvy, spravovat svůj majetek, dávat souhlas k hospitalizaci a celkově o sobě rozhodovat. K jejímu omezení se přistupuje až v případě, kdy by bez něj hrozila vážná újma (např. opakované podvody na seniora, nebezpečné hospodaření s penězi atd), a zároveň mírnější opatření nepostačují. Soud přitom musí člověka vždy osobně zhlédnout a brát ohled na jeho důstojnost a přání.
Kdy má omezení svéprávnosti smysl
Například když se u seniora přidají poruchy paměti či úsudku (demence, Alzheimerova choroba apod.) a opakovaně uzavírá nevýhodné smlouvy, půjčuje peníze neznámým lidem, nebo naopak nedokáže vyřídit základní záležitosti. I pak se ale omezují jen konkrétní oblasti, ve kterých je to nutné (třeba nakládání s vyššími částkami nebo uzavírání určitých typů smluv).
Kdo může podat návrh a kam
Řízení se zahajuje na návrh, který může podat v zásadě kdokoli s právním zájmem – typicky člen rodiny, lékař, či sociální služba.
Jak to probíhá – krok za krokem
- Návrh k soudu – řízení se zahajuje na návrh, ve kterém je nutné popsat stav člověka a zdůvodnit, proč mírnější opatření nestačí. Zároveň je vhodné přiložit lékařskou zprávu o zdravotním stavu posuzovaného člověka.
- Soud zahájí řízení a posoudí stav – soudce člověka vždy osobně zhlédne, ustanoví soudního znalce (lékaře) k posouzení zdravotního stavu člověka a jeho schopnosti samostatně právně jednat, vyslechne rodinu, sociální pracovníky a provede další potřebné důkazy.
- Rozsah omezení – na konci řízení soud rozhodne, zda je nutné člověka ve svéprávnosti omezit, resp. zda nepostačuje nějaké mírnější opatření. Pokud soud rozhodne o omezení svéprávnosti, pak současně určí, v jakých oblastech se svéprávnost omezuje, na jak dlouho se omezuje a zároveň člověku jmenuje opatrovníka. Opatrovníkem je nejčastěji osoba blízká (manžel, dítě, příbuzný atd.), pokud s opatrovnictvím souhlasí. Pokud taková osoba není nebo není vhodná pro funkci opatrovníka (třeba byla trestně stíhána), soud určí tzv. veřejného opatrovníka (tj. obec v místě bydliště).
- Kontrola a přezkum – soud rozhodne o omezení svéprávnosti zpravidla na dobu tří let. Pokud je zjevné, že se stav člověka nezlepší (v případě vážných duševních onemocněních jako je například demence), může soud rozhodnout o omezení svéprávnosti až na dobu pěti let. Před uplynutím této doby soud znovu přezkoumá zdravotní stav člověka, tedy zda důvody pro omezení svéprávnosti nadále trvají. Pokud ano, omezení svéprávnosti prodlouží, a to i opakovaně. Pro prodloužení již není nutné podávat další návrh, soud řízení zahajuje z moci úřední.
Povinnosti opatrovníka
Opatrovník musí jednat vždy v zájmu opatrovaného člověka a s respektem k jeho důstojnosti a přáním. Zajišťuje, aby nebyl poškozen na svých právech a spravuje jeho majetek s péčí řádného hospodáře. O výkonu opatrovnictví má povinnost informovat soud (tj. předkládá jednou ročně soudu zprávu o stavu hospodaření) a k důležitým jednáním, jako je prodej majetku nebo vyšší finanční transakce, potřebuje souhlas soudu.
Tip z advokátní kanceláře ELEMENTZ LEGAL
Pokud zvažujete omezení svéprávnosti vašeho blízkého, doporučujeme obrátit se na zkušeného advokáta, který s vámi probere možnosti, sepíše návrh na omezení svéprávnosti a zároveň vás provede celým řízením. Správně připravený návrh může ušetřit čas, zbytečné komplikace i stres pro všechny zúčastněné.
