Je potřeba to vyzkoušet a nebát se, říká Magdalena Ziková

V Domově pro seniory Chodov žije mnoho inspirativních lidí a patří k nim i paní  Ziková. Vystudovala grafickou školu, získala ocenění za výtvarnou i literární tvorbu a v loňském roce měla svou první autorskou výstavu. Spolu s dalšími autorkami pravidelně přispívá do časopisu Listy z Domova a její povídky vychází také na našem webu.

Paní Ziková, vzpomenete si, co Vás v dětství inspirovalo a formovalo vaši lásku k umění a tvůrčímu tvoření?

Už jako malá jsem moc ráda kreslila. Když nad tím tak přemýšlím, možná se v tom trochu projevily geny mého prastrýce, vídeňského akademického malíře Rudolfa Capa, se kterým jsem osobně nikdy nepotkala a znám ho jen z vyprávění. Byl z naší rodiny jediný, kdo měl výtvarný talent.

Vystudovala jste grafickou školu. Kdy jste se rozhodla pro uměleckou dráhu a jaké byly Vaše první krůčky ve světě výtvarného umění?

Vystudovala jsem tehdejší Státní odbornou školu grafickou, dnes známou jako Hollarka. A jelikož jsem díky rakouské části rodiny vyrostla v dvojjazyčném prostředí, uměla jsem výborně německy a po škole jsem dostala nabídku pracovat v divadelní a literární agentuře DILIA, kde jsem pracovala v literárním oddělení.

Díky tomu jsem se seznámila s takovými osobnostmi jako byl spisovatel a etnograf Miloslav Stingl, který po celém světě zkoumal domorodce, věnoval se i původním obyvatelům Ameriky a dokonce se stal indiánským náčelníkem - představte si, že znal 21 jazyků! Nebo zakladatel české sci-fi, spisovatel a lékař Josef Nesvadba a nesmím zapomenout na toho nejskromnějšího a nejuznávanějšího spisovatele Bohumila Hrabala.

V agentuře bylo také divadelní oddělení, kam chodili tehdejší herecké hvězdy. Byla to nádherná práce a prostředí plné umění, které mne velice inspirovalo. Díky tomu jsem se naučila vyjadřovat nejen výtvarně, ale i literárně.

Později jsem od svého kolegy Iva Železného dostala nabídku pracovat v jeho vlastním nakladatelství a tam jsem začala překládat romány takzvané červené knihovny. Po revoluci byl po tomto druhu literatury mezi ženami obrovský hlad a přiznám se, že mě to moc bavilo.

Mnoho let jsem se věnovala jen překladům a své vlastní literární i výtvarné tvorbě jsem se začala věnovat nečekaně až po svém přestěhování do Domova pro seniory Chodov.

Vaše tvorba se často zaměřuje na dámy v dobových oděvech a divadelní kostýmy. Co Vás na těchto motivech tak přitahuje a kde nacházíte inspiraci?

Inspiruje mne hlavně krása a ženskost oděvů z přelomu století – všechny ty volány, kapesníčky, korzety, paraplíčka a velké klobouky. Je to tak krásné a romantické! A divadelní kostýmy? Jsou nápadité, pestré a velkou inspirací je mi kostýmní výtvarnice Irena Greifová.

Ráda portrétujete své přátele a pracovníky Domova a v loňském roce jste měla úspěšnou autorskou výstavu. Jaké byly Vaše pocity, když jste viděla svá díla pohromadě v Galerii Na chodbě?

Ohromná radost - ani jsem si neuvědomila, kolik jsem toho dokázala vytvořit a v tak pokročilém věku! Inspirací mi byla hudba a kostýmy z Prodané nevěsty. Vernisáž probíhala v kapli Domova a přátelé a „sousedé“ z Domova začali naprosto spontánně zpívat part Kecala a Mařenky a moc jsme se u toho nasmáli. Měla jsem dokonce potlesk ve stoje, všichni mne chválili a spousta návštěvníků říkala, že mne do té doby neznali a netušili, že jsem tak talentovaná. To mne samozřejmě velice potěšilo, i když je mi hloupé se takhle chválit.

Kromě malování se věnujete i psaní, za nějž jste také získala ocenění. Pravidelně se podílíte na tvorbě časopisu Listy z Domova, který v loňském roce získal ocenění v anketě Zlatý středník. Proč je podle Vás tento časopis pro obyvatele Domova tak důležitý?

Protože se v něm dozví kvalitní, současné a různorodé informace, které lidi našeho věku zajímají. Mohou se také sami zapojit, třeba kresbami nebo básněmi, přispět svými vzpomínkami a vyjádřit se. Je to kvalitní a pestré čtení a oceňují ho nejen klienti, ale i vedení Domova. Měla jsem velikou radost, když mi loni paní ředitelka DS Chodov osobně přinesla ocenění a přišla mi pogratulovat s květinou a poděkovat za moji práci na časopisu.

Čemu se v tuto chvíli věnujete?

Teď nejvíce povídkám, protože tam mám nevyčerpatelný zdroj inspirace, jak ve vlastních zážitcích , tak i v příbězích, které znám od svých přátel. V mých 88 letech mám hodně vzpomínek, takže více se teď zaměřuji na psaní.

Jak Vám kreativní činnosti pomáhají v každodenním životě?

Ohromně! Přináší mi zábavu, velké zpestření dne. Jelikož už nemohu chodit, odpočívám v pelíšku, jak já říkám. Sice pravidelně chodíme s přáteli do zdejší kavárny na dortík a povídáme si, ale mám dost volného času, který ráda trávím psaním.  Když jsem se přestěhovala do domova pro seniory, protože jsem doma upadla a nemohla jsem už chodit, bála jsem se nudy. Dříve jsem byla společenský, kavárenský povaleč, pak už povaleč doma u televize a s přáteli jsme si jen telefonovali. Tady mne to zaktivnilo, moc mi pomohla aktivizační pracovnice Tereza, která mne od začátku podporovala a přihlašovala mne do různých literárních soutěží a fandila mi. Setkala jsem se tady se zájmem o mou tvorbu, s radostí, kterou z ní ostatní měli, získala jsem publikum a to mne velice povzbudilo a pořád povzbuzuje.

A na závěr, co byste vzkázala ostatním seniorům, kteří třeba váhají, zda se pustit do nějaké aktivity?

Ať neváhají zkusit cokoli, co je napadne. Je potřeba to vyzkoušet a nebát se. Já říkám, že každá práce je tvůrčí, třeba i vaření nebo pečení. Zabaví se, budou mít radost a možná najdou nový koníček.

Paní Ziková, moc Vám děkujeme za inspirativní rozhovor. Váš příběh je důkazem toho, že kreativita a tvůrčí činnost nezná hranic a že je důležité najít si koníčka a neustále se rozvíjet. Přejeme Vám, ať se Vám daří ve vaší tvorbě a těšíme se na další povídky. 

Autor: redakce PROPRARODIČE ve spolupráci s Magdalenou Zikovou a Domovem pro seniory Chodov