Mlsoun
Když je láska k cukrárně silnější než upřímnost, vede to k drobným podvodům. Vymyslet systém, jak získat více peněz, když nestačí kapesné, to chce fištrón. O co překvapivější je, když místo zákusku objevíte něco cennějšího než všechny dorty světa, třeba přítele na celý život …
Zdroj: Open AI
Když jsem byl malý, šidil jsem a lhal, a to všechno kvůli cukrárně. Byl jsem velký mlsoun a potřeboval jsem peníze.
Peníze, které jsem dostával na týden jako kapesné mi na mou cukrárenskou konzumaci nestačily. Jako za první jsem šel za maminkou a ta mi peníze vždycky dala. Tatínek mi většinou nedal nic. Utíkal jsem za dědou a za babičkou a ti mi dali peníze bez ptaní. S pěknou sumičkou jsem pak zašel do své oblíbené cukrárny, kde mě už znali a přinesli mi talířek se zákusky a limonádu.
Po chvíli blaha jsem se rozhlédl. U jednoho stolku jsem viděl sedět chlapce mého věku, jak upíjí ze sklenky s limonádou a toužebně pokukuje po mém talířku. Okamžitě jsem se rozhodl. Vstal jsem, šel k němu, popadl ho za ruku a odtáhl i s limonádou k mému stolku. Jmenoval se Toník. Společně jsme pak spořádali, co zbylo na talířku a vypili naše limonády.
Kvůli cukrárně jsem šidila lhal, a právě tam jsem našel kamaráda na celý život. Dnes je Toník můj šéf, ale kamarádství dvou mlsounů trvá dál.
Autorka: Magdalena Ziková
