Zločin v „REPRE“
Jedna opožděná kamarádka, ztracený lístek na koncert a tajemná skulinka v telegrafním sloupu. Přečtěte si příběh o tom, jak se obyčejný večer může proměnit v menší detektivní záhadu. Je to náhoda, podvod, nebo prostě jen velký omyl?
Zdroj: Open AI
Kamarádka Eva dostala dva lístky na Chopinův koncert do hudebního sálu Obecního domu. Znala mě už léta a věděla, že nikdy nedokážu přijít včas. Protože měla ještě něco na práci, prohlásila důrazně, že si nechá můj lístek u sebe, protože většinu věcí ztrácím. Dále zdůraznila, že nečeká déle než 5 minut.
Ať jsem dělala, co jsem dělala, byla z toho známá čtvrthodinka. Před Obecním domem už nebyla ani noha. Šla jsem dovnitř zeptat se šatnářky a uvaděček – a nic. Otráveně jsem vyšla zase ven a naposledy se rozhlédla po okolí.
Můj pohled padl na telegrafní sloup, nebo co to bylo, a uvnitř sloupu jsem uviděla skulinku, ze které něco čouhalo. Byla to vstupenka na dnešní koncert. Zajásala jsem, vytáhla jsem ji, ale vzápětí jsem si pomyslela, že tak pitomý nápad se schováním lístku by snad nenapadl ani mě.
Velice mě zarazilo, když mě uvaděčka usadila, že nesedím vedle Evy. O hlavní přestávce jsem vstala a rozhlížela se po Evě. Hnala se k východu. Křikla jsem na ni. Dívala se na mě, jako by viděla ducha.
„Jak jsi se sem dostala?“ zeptala se.
„Na můj lístek – měla jsem kliku – našla jsem ho.“
„Jak jsi ho mohla najít, když ho mám u sebe?“ řekla a vytáhla lístek z kabelky.
„Ale čí je potom ten můj?“
„To bych taky ráda věděla – cestou domů mi všechno vylíčíš,“ řekla Eva.
Když se dozvěděla, jak jsem k lístku přišla, neovládla se a rozesmála se. Chechtaly jsme se pak celou cestu domů. Přes rozdílnost povah se kamarádíme už od dětství. Pevně doufám, že nám to vydrží celý život. Ale jen na okraj, lísky už nekradu!
Autorka: Magdalena Ziková
